Práce zkoumá roli všímavosti, soucitu se sebou a nepřipoutanosti k Já v gestalt terapii. V teoretické části představujeme tyto koncepty vzešlé z buddhistické psychologie a dokládáme jejich význam pro duševní zdraví. Dále prezentujeme poměrně širokou oblast teoretických východisek v nichž se gestalt terapie a buddhistická psychologie shodují. Na základě těchto teoretických průniků v empirické části prověřujeme vliv gestalt terapie na klientovu všímavost, soucit se sebou a nepřipoutanost k Já a zkoumáme souvislost klientem dosažených změn v těchto proměnných s efektem terapie (změnou pociťovaných potíží). Data byla získána od 29 respondentů, kteří vyplnili online sebeposuzovací dotazníky před a po absolvování 10 sezení s gestalt psychoterapeutem. Výsledky ukazují, že gestalt terapeutická intervence rozvíjí soucit se sebou, nepřipoutanost k Já a částečně všímavost, přičemž ustoupení klienty pociťovaných potíží bylo spojeno především se snížením lpění na představách, myšlenkách a pocitech o sobě a s rozvinutím akceptujícího postoje ke všem všímaným fenoménům. Jedná se o nová zjištění, která zatím ve výzkumu psychoterapie nemají obdobu. Doufáme, že přispějí k porozumění povaze psychoterapeutické změny a inspirují další výzkum, který ověří roli všímavosti a souvisejících konceptů v psychoterapii.The thesis explores the role of mindfulness, self-compassion and non-attachment to the self in Gestalt therapy. We introduce these concepts derived from Buddhist psychology and demonstrate their relevance for mental health. Furthermore, we present a broad area of theoretical background in which Gestalt therapy and Buddhist psychology coincide. Based on these theoretical intersections we examine the effect of Gestalt therapy on the client's mindfulness, self-compassion, and non-attachment to the self, and examine the association of client-achieved changes in these variables with the effect of therapy (change in perceived difficulties). Data were collected from 29 respondents who completed online self-report questionnaires before and after attending 10 sessions with a Gestalt psychotherapist. Results show that the Gestalt therapy intervention develops self-compassion, non-attachment to the self, and partially mindfulness, while the resolution of the clients' perceived difficulties was mainly associated with a reduction in clinging to ideas, thoughts, and feelings about the self and with the development of an accepting attitude toward all perceived phenomena. These are novel findings that are unprecedented in psychotherapy research. We hope that they will contribute to understanding the nature of psychotherapeutic change and inspire further research to test the role of mindfulness and related concepts in psychotherapy.