Tato diplomová práce zkoumá vztah mezi systematickou sportovní činností a úrovní motorické docility u dětí staršího školního věku. Cílem práce je posoudit vliv řízené zájmové sportovní činnosti na úroveň motorické docility u dětí 6. a 7. třídy na ZŠ v Šenově. Z metodologického hlediska je pro změření úrovně motorické docility použit Iowa-Brace test. Výsledky šetření ukazují, že se pravidelná sportovní činnost pozitivně promítá na motorických dovednostech žáků, což svědčí o vzájemném vztahu mezi pravidelným sportováním a mírou motorické docility. Z pohledu jednotlivých sportovních disciplín se jako nejúspěšnější ve vztahu k motorickému učení jeví gymnastika. Práce zároveň prostřednictvím druhého měření poukazuje na fakt, že se uzavření sportovišť vlivem pandemie COVID-19 negativně promítlo na motorických dovednostech žáků.This diploma thesis examines the relationship between systematic sports training and the level of motor docility in older school-age children. The aim of the thesis is to assess the impact of extracurricular sports activities on the level of motor docility in children of 6th and 7th grade at the Šenov Elementary school. From a methodological point of view, the Iowa-Brace test battery is used to measure the level of motor docility. The results of this study demonstrate that regular sports activities have a positive effect on the motor skills of pupils, which is in conformity with the assumed relationship between doing sports and the degree of motor learning. In terms of specific sport disciplines, gymnastics seems to be the most successful in relation to motor learning. At the same time, the study points out the fact that the closure of sports facilities due to the COVID-19 pandemic had a negative effect on the motor skills of pupils.