Cílem diplomové práce bylo posoudit spojitost stresové (kombinované) močové inkontinence u žen s dyspareunií a zhodnotit efekt terapie cílené na inkontinenci ve vztahu k dyspareunii. Výzkumný soubor tvořilo 9 žen se stresovou (kombinovanou) močovou inkontinencí a zároveň dyspareunií v průměrném věku 29,44 ? 7,78 let. Data pro hodnocení byla získána při vstupním a výstupním vyšetření. Funkce pánevního dna byla hodnocena pomocí přístroje Peritone? Plus a pomocí PERF-SMR škály. Pro objektivizaci bolestivosti v oblasti pánve a bederní páteře byla využita tlaková algometrie. V rámci dotazníkového šetření ke zhodnocení dyspareunie byly použity dotazníky pro hodnocení kvality pohlavního života PISQ-IR a SQoL-F, dotazník hodnotící sexuální ženské funkce včetně zhodnocení kvality života FSFI a ke zhodnocení míry a charakteru bolesti SF-MPQ a pro hodnocení vlivu močové inkontinence na kvalitu života ICIQ-SF. Byla vytvořena cvičební jednotka se zaměřením na pánevní dno. Výzkumný soubor žen cvičil po dobu 8 týdnů. V rámci statistického zpracování dat byla hladina statistické významnosti stanovena na p < 0,050. Podle výsledků byla potvrzena statistická významnost v rozdílu u všech využitých dotazníků (p < 0,020). To dokazuje zlepšení močové inkontinence i dyspareunie. Zlepšení močové inkontinence bylo navíc prokázáno zlepšením funkce svalů pánevního dna hodnocené dle PERF-SMR škály (p 0,05). Rozdíly v datech naměřených přístrojem Peritone? Plus a data z hodnocení tlakové algometrie nedosáhly statisticky významných hodnot. Z výsledků práce vyplývá, že terapie cílená na inkontinenci měla vliv na snížení bolesti a diskomfortu při pohlavním styku a zároveň měla vliv na zlepšení funkce svalů pánevního dna, a tak pozitivně ovlivnila močovou inkontinenci.The aim of the thesis was to assess the association of stress (combined) urinary incontinence in women with dyspareunia and to evaluate the effect of incontinence-targeted therapy in relation to dyspareunia. The study population consisted of 9 women with stress (combined) urinary incontinence and dyspareunia with a mean age of 29.44 ? 7.78 years. The data for the evaluation were obtained at the baseline and exit examinations. The pelvic floor function was assessed using the Peritone? Plus instrument and the PERF-SMR scale. Pressure algometry was used to objectify pain in the pelvis and lumbar spine. The questionnaires used to assess dyspareunia were the PISQ-IR and SQoL-F questionnaires to assess sexual quality of life, the FSFI questionnaire to assess female sexual function including quality of life, the SF-MPQ questionnaire to assess the degree and nature of pain, and the ICIQ-SF questionnaire to assess the impact of urinary incontinence on quality of life. An exercise unit focusing on the pelvic floor was created. The research set of women exercised for 8 weeks. The statistical significance level was set at p < 0.050. According to the results, statistical significance in the difference was confirmed for all questionnaires used (p < 0.020). This demonstrates improvement in both urinary incontinence and dyspareunia. In addition, improvement in urinary incontinence was demonstrated by improvement in pelvic floor muscle function as assessed by the PERF-SMR scale (p 0.05). The differences between the data measured by the Peritone? Plus and the data from pressure algometry assessment did not reach statistical significance. The results of the study show that the therapy targeted at incontinence had an effect on reducing pain and discomfort during intercourse and also had an effect on improving pelvic floor muscle function and thus positively affecting urinary incontinence.