Přeměna planých druhů rostlin do kulturních může být považována za zrychlenou evoluci, zprostředkovanou jak člověkem, tak přírodním výběrem. Během domestikace rostlin došlo k výběru vhodných fenotypových vlastností nazývaných souborně domestikačním syndromem. Jedním z nich bylo zamezení volného šíření semen, jako je rozpadavost klasu obilovin či pukavost lusku bobovitých rostlin, což omezilo ztráty při sklizni. Pomocí kontrastních planých a kulturních forem a odvozených rekombinantních linií hrachu, je možné studovat genetické založení znaku pukavosti lusku. Vzhledem k evoluční konzervovanosti vývoje plodu lze očekávat, že geny resp. biosyntetické dráhy jsou ve značné míře podobné mezi fylogeneticky příbuznými druhy. Cílem této práce je přispět k poznání regulace vývoje lusku bobovitých rostlin na úrovni genové exprese a anatomie. Tato práce povede k získání důležitých poznatků o pukavosti lusku a lze očekávat její využití pro další ekonomicky významné luskoviny.The process of transformation from wild into cultivated plants can be considered as an accelerated evolution, mediated by both human and natural selection. During the domestication of plants, suitable phenotipic traits were selected. This is called domestication syndrome. One of the main traits was to prevent the free spread of seeds, such as the decay of cereals ears or pod shattering, which reduced harves losses. Using contrasting wild and cultural forms and derived recombinant pea line, it is possible to study the genetic basis of the pod shattering. Due to evolutionary conservation of the fruit development, it can be expected that genes, respectively biosynthetic pathways, are largely similar among phylogenetically related species. The aim of this work is contribute to the knowledge of the regulation of legume pods at the level of gene expression and anatomy. This work will lead to the acquisition of important knowledge about pod dehiscence and can be used for other economically important legumes.