Práce se primárně zabývá výchovou a vzděláváním v arabské historii. Zaměřuje se na čtyři význačné autory (Avicenna, Ibn Chaldún, Ibn Tufajl, Miskawayh), kteří v Arabské říši žili a působili v období od 10. do počátku 15. století. Hlavním cílem je popsat jejich protoandragogické myšlenky zařazené do historického kontextu. Pro srovnání uvedu i myšlenky arabského autora, který působil ve 20. století v Egyptě (Tahá Husajn). V poslední části práce je popsána návaznost arabských protoandragogických myšlenek na současnou andragogiku.Thesis primarily deals with education in Arabian history. It focuses on four significant authors (Avicenna, Ibn Khaldun, Ibn Tufail, Miskawayh), who lived and worked in Arabian empire between 10th century and the beginning of 15th century. The main objective is to describe their protoandragogic thoughts in historical context. For comparsion I will also present thoughts of Arabian author who worked in Egypt in 20th century (Taha Hussein). In the last section there is described continuity between arabian protoandragogic thoughts and contemporary andragogy.