Projekt Národního divadla Očitý svědek (2021) je audiovizuální dílo realizované v době pandemické situace režisérem Jiřím Havelkou a dramaturgyní Martou Ljubkovou. Jedná se o autorský film, jehož pretextem jsou autentická svědectví o tragédii na Švédských šancích, která Havelka převedl do přítomného času a přetavil je do scénáře. Očitý svědek byl a je stále dostupný online na stránkách Národního divadla nebo na portálu dafilms.cz. Doba covidu přinesla řadu omezení, které byly novým uvažováním o zpracování divadelních inscenací překonány. Mediální změny a vzájemné vztahy mezi médii jsou důležitými tendencemi ve vývoji umění od počátku dvacátého století, především s příchodem technologických inovací. Tyto změny vedly k novým formám prezentace, novým principům strukturování a k novým dramaturgickým strategiím. Nicméně i ve 21. století nastává kvůli covidu chvíle, kdy divadelní instituce hledaly nové dramaturgické strategie. Jako v případě Očitého svědka, který se nachází na pomezí performativního umění a kinematografie. Jak můžeme uvažovat o vztahu mezi divadlem a filmem v koronavirové době? Kde se tyto dva odlišné obory překrývají? Jak se dosud mluvilo o Očitém svědkovi? Cílem mé bakalářské práce je odpovědět na výše uvedené otázky, pomocí kombinace pojmů z oblasti divadelních, mediálních a filmových studií. Konkrétně analyzuji mizanscénu a střihovou skladbu, kde využiji pojmy jak z divadelních studií (např. dramatická postava, deklamace), tak pojmy z filmových studií (např. montáž, záběr, syžet), sémiologie a naratologie. Forma zpracování Očitého svědka v režii Havelky a Ljubkové je inovací ve vyprávění historické události na Švédských šancích, které je zároveň experimentem v tvorbě tradiční kulturní instituce. Očitý svědek nabízí další rovinu, která přímo pracuje s prvkem očitého svědectví a neschopnosti se dopátrat pravdy, což pro Havelkovu tvorbu může být charakteristické.The Project of the National Theatre Eyewitness (2021) is an audio-visual work carried out at the time of the pandemic situation by the director Jiří Havelkou and the dramaturgist Marta Ljubková. This is an author's film whose pretext is authentic testimonials about the tragedy of Sweden's chances, which Havelka translated into the present tense and translated it into a script. The Eyewitness was and remains available only online on the National Theatre's website or on dafilms.cz. The covid era has brought a number of constraints that have been overcome by new thinking about the treatment of theatre productions. Media changes and interrelations between the media have been important tendencies in the development of art since the beginning of the twentieth century, especially with the advent of technological innovation. These changes have led to new forms of presentation, new principles of structuring and new drama strategies. However, even in the 21st century, because of the covid, there is a moment when theatre institutions were looking for new drama strategies. As in the case of the Eyewitness, which lies between performative art and cinema. How can we contemplate the relationship between theatre and film in coronavirus times? Where do these two distinct disciplines overlap? How has Eyewitness been talked about so far? The aim of my bachelor thesis is to answer the above questions, using a combination of concepts from theatre, media and film studies. Specifically, I analyze the miseen-sc?ne and editing composition, where I will use concepts from both theatrical studies (e.g. dramatic figure, declaration) and film studies (e.g. montage, scope, storyline), semiology and narthology. A form of Eyewitness processing directed by Havelka and Ljubkova is an innovation in the narrative of a historical event on Swedish Chances, which is also an experiment in the creation of a traditional cultural institution. The Eyewitness offers another plane that works directly with the element of eyewitness testimony and the inability to find out the truth, which may be characteristic of Havelk's work.