Úvod: Chůze je pro člověka nepostradatelnou součástí jeho života. Člověk však může být o tuto vlastní schopnost připraven, a to v důsledku traumat či specifických onemocnění (CMP). Cíl: Zhodnocení vlivu komplexní rehabilitační péče na chůzi u pacientů po CMP pomocí povrchové elektromyografie a gyroskopů. Metodika: Kompletního měření se zúčastnilo 9 probandů (mužů) ve věku 65 ? 12,4 let v subakutní fázi po ischemické CMP. Podmínkami pro zařazení do studie byla mj. porucha chůze v důsledku CMP. Pacienti byli hodnoceni dle FAC min st. 4. Každý proband absolvoval dvě měření - před započetím rehabilitačního programu a těsně před propuštěním z oddělení. Měření se provádělo při chůzi na pásu a při chůzi po rovině na chodbě zařízení. Pomocí polyEMG se snímaly vybrané svaly na obou dolních končetinách. Výsledky: Při hodnocení změn ve svalové aktivitě výsledky u obou měření nedosáhly statistické významnosti (p > 0,05). Rozdíl v rozsahu úhlových rychlostí u prvního měření byl významný pro paretickou DK pouze v případě femuru ve stojné fázi, u druhého měření ve všech měřených situacích. Na neparetické dolní končetině při obou měřeních došlo k signifikantním rozdílům v pohybu tibie při stoji a švihu a u femuru ve fázi stoje. Závěr: Z klinického hlediska se vyrovnalo zapojení vybraných svalů v situaci paretická versus neparetická DK, ale i nárůsty svalových aktivit v porovnání pás a chodba. Úhlové rychlosti dosahovaly vyšších hodnot z důvodu rychlejší chůze, což je pozitivní výstup rehabilitace u pacientů po CMP.Introduction: Gait is an indispensable part of a life of a human being. However, the patient may be deprived of this capability, due to trauma or specific diseases (e.g. stroke). Objective: Evaluation of the effect of complex rehabilitation on walking in patients after CMP using surface electromyography and gyroscopes. Methodics: The complete measurement involved 9 probands (men) aged 65 ? 12.4 years in the subacute phase after ischemic CMP. The conditions for inclusion in the study were, among other things, gait disturbance due to CMP. Patients were evaluated according to the FAC at least grade 4. Each proband completed two measurements - before the start of the rehabilitation program and just before discharge from the ward. The measurements were performed while walking on a treadmill and when walking in the corridor of the facility. Selected muscles on both lower limbs were scanned using polyEMG. Results: When evaluating changes in muscle activity, the results in both measurements did not reach statistical significance (p > 0,05). The difference in the range of angular velocities in the first measurement was significant for the paretic lower limb only in the case of the femur in the standing phase, in the second measurement in all measured situations. On the non-paretic lower limb, there were significant differences in the movement of the tibia while standing and the swing and femur in the standing phase during both measurements. Conclusion: From a clinical point of view, the involvement of selected muscles in the paretic versus non-paretic lower limb situation, as well as increases in muscle activity compared to the treadmill and normal walking, was balanced. Angular velocities reached higher values due to faster walking, which is a positive outcome of rehabilitation in stroke survivors.