Cílem teoretické části diplomové práce je uvést přehled modelů práce s odpuštěním užívaných v psychoterapii. Výzkumným problémem empirické části jsme stanovili zmapování práce s odpuštěním v psychoterapeutické praxi. Tento obecný problém jsme rozdělili do pěti dílčích výzkumných okruhů. Těmi jsou frekvence odpuštění, okolnosti práce s odpuštěním, způsoby práce s odpuštěním, zkušenosti terapeutů s uzdravujícím účinkem odpuštění a specifika klientů, u kterých se s odpuštěním pracuje častěji. Všechny tyto aspekty práce s odpuštěním jsou zasazeny do kontextu psychoterapie. Výzkumný soubor tvoří dvanáct psychoterapeutů, které jsme vybírali pomocí metody prostého záměrného výběru a metody sněhové koule. K získávání dat jsme použili polostrukturované interview. Terapeuté se shodli, že odpuštění je významným a častým témetem v psychoterapii. Dále jsme zjistili, že poměr viníků a obětí v psychoterapii je vyrovnaný, stejně jako poměr individualní a skupinové terapie (zabývající se odpuštěním), a že se v terapii nejčastěji pracuje s odpuštěním sobě a druhým. Využití nějaké techniky při práci s odpuštěním je ve velké převaze oproti atechnickému přístupu. Deset z dvanácti terapeutů se během své praxe setkalo s tím, že odpuštění vedlo k uzdravení nebo výraznému zlepšení stavu klienta.The aim of the theoretical part of the thesis is to present a variety of models of work with forgiveness employed in psychotherapy. The basic exploration of employing forgiveness in psychotherapy was established as a research problem. We have split this general goal into five particular research areas: the frequency of forgiveness, the circumstances of working with forgiveness, the ways of working with forgiveness, the psychotherapists? experience with healing effects of forgiveness and the specifics of clients that bring the forgiveness topic up during the therapy more often than the average. All these aspects are set in the context of psychotherapy. Our research sample consists of twelve therapists that were chosen by a plain deliberate choice and by a snowball method. We used a semi-structured interview to gain the data. All the therapists consider forgiveness as an important and a frequent topic in psychotherapy. Further, we found out that the ratio of offenders and victims in psychotherapy is in balance, as well as the ratio of an individual and a group therapy dealing with forgiveness. The most typical type of forgiveness is forgiving oneself and others. Employing a concrete technique is much more frequent in forgiveness therapy than the non-technical approach. It turned out that ten of twelve therapists have encountered the healing effects of forgiveness during their practice.