Literární práce Johanna Wolfganga von Goetha (1749-1832) přitahovala značné množství evropských skladatelů napříč 19. stoletím. Téma propojení Goethovy osobnosti s hudbou bylo a stále je v mezinárodním kontextu zkoumáno z nejrůznějších perspektiv. Předkládaná práce se zabývá Goethovou pozicí v hudební kultuře českých zemí daného období, oblast v muzikologii dosud opomíjenou. Básníkova osobnost je v literatuře téměř výlučně spojena se skladatelem Václavem Janem Tomáškem (1774-1850), a to především díky skladatelově autobiografii. Absence zájmu o zhudebnění Goethových básní skladateli českých zemí je spojena s nezájmem o německou píseň na tomto území. Písně Josefa Antonína Štěpána (1726-1797), Jana Emanuela Doležálka (1780-1858) a Jana Josefa Röslera (1771-1812), jež jako první zhudebnili Goethovy texty na Českém území, zůstávají až na výjimky neznámé. Stejně tak upadly v zapomnění písně Jana Theobalda Helda (1770-1851) a Václava Jindřicha Veita (1806-1864). Některé písně nebyly publikovány vůbec ('Mignon' Augusta Wilhelma Ambrose), anebo až v nedávných letech, což je případ Fibichových, Ostrčilových a Kleinových písní na Goethovy verše. Prakticky každý písňový skladatel českých zemí komponoval v první polovině 19. století na texty výmarských klasiků. V důsledku vzrůstajících národních tendencí však stoupala v daném století i popularita českých textů. Politicko-kulturní změny 20. století pak prohloubily preferenci českých písní před německojazyčnými. Tyto preference se odrazily jak v hudební produkci, tak i v hudební literatuře. Předkládaná disertační práce si klade za cíl zvýšit povědomí a podnítit diskusi o Goethově recepci v českých zemích se zaměřením na zhudebnění jeho básní tamními skladateli napříč 'dlouhým' 19. stoletím. Zároveň tato studie navazuje na kritickou edici a CD Fibichových Goetheho písní z roku 2018. Dosud opomíjené téma vrhá nové světlo na recepci Goethova literárního odkazu v jazykově různorodém území a rozšiřuje obraz tradice a vývoje umělé písně v českých zemích 19. století a zařazuje ji tak do celoevropského kontextu.The literary work of Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832) attracted a considerable number of European composers throughout the long nineteenth century. This dissertation explores Goethe's position within musical culture in the Czech lands. Numerous reasons led me to investigate this area. Due to an absence of scholarly research, Goethe's impact on musicians originating from the Czech lands was - and still remains - almost exclusively connected with Václav Jan Tomášek (1774-1850) as the sole composer of songs to Goethe's poetry. The non-existence of literature is connected with the lack of interest in musical settings of Goethe's verse by these composers. Little is known of songs by Josef Antonín Štěpán (1726-1797), Jan Emanuel Doležálek (1780-1858) and Jan Josef Rösler (1771-1812), who was the first to tackle Goethe's words and those by Jan Theobald Held (1770-1851) and Václav Jindřich Veit (1806-1864). An autograph of Mignon's song by August Wilhelm Ambros (1816-1876) remains unknown being omitted in literature and placed in an archive outside the Czech Republic. Songs by Josefína Brdlíková (1843-1910), the only female composer of this group, Otakar Ostrčil (1879-1935) and Bohuslav Martinů (1890-1959) have been entirely neglected. Twentyone early settings of Zdeněk Fibich remained unpublished until the twenty-first century with only one exception, his Mignon song 'Kennst du das Land'. The settings of Josef Bohuslav Foester (1859-1951) to Goethe's poetry frame his compositional career and at the same time mirror the genre in the soon-departing nineteenth century (1887) and in the new air of the 1930s between both world wars. Čtyři malé písně na Goethův text [Four little songs to Goethe's texts], (H. 94, 1914-1915), combining German original lyrics and Czech translations, by Bohuslav Martinů conclude the century. Goethe's poetry continues to be represented by the works of Boleslav Vomáčka (1887-1978), Pavel Bořkove (1894-1972), Gideon Klein (1919-1945) and Petr Eben (1929-2007). Virtually every song composer in Bohemia in the first half of the nineteenth century set to music texts of the various writers from the Weimar Classicism movement, a tendency likewise very popular in the surrounding countries. However, the growth of national patriotism in the Czech lands, strengthening especially in the second half of the century, gradually prioritised songs to Czech texts. This trend grew despite the fact that good quality Czech texts were largely missing up to the last third of the century. Thus song genre in the Czech lands, inspired by various traditions including Italian music, a Mozartean cult, folk and sacred songs but rejecting everything 'German', could not fully develop as the German lied did. Furthermore, interest in the art song was pushed aside by large-scale compositions, especially operatic works which - in the eyes of many - ideally possessed the ability to express 'Czechness' in music. This tendency affected musical life even in the first half of the twentieth century. The submitted thesis aims to provoke discussion and to raise awareness of Goethe's reception in the Czech lands as well as the poet's impact on the region's composers throughout 'the long nineteenth century', questions which have to date remained largely in the shadows. Through challenging such a topic, this research sheds new light on the Czech reception of Goethe's literary legacy in an increasingly bilingual context and broadens the picture of the development and tradition of the song genre in the Czech lands during the nineteenth century.