Porozumění vztahu krajinné struktury a biologické rozmanitosti je jedním z významných cílů managementu ochrany přírody. Krajinnou strukturu lze vyjádřit pomocí konektivity. Přírodní fragmenty suchých trávníků na Prostějovsku a Olomoucku reprezentují vhodná stanoviště ostrovního typu pro studium významu konektivity a biologické rozmanitosti. S využitím modelové skupiny vybraných 28 druhů ve dne aktivních motýlů (Papilionoidea a Zygaenidae), tzv. cílových druhů (s vazbou na xerotermní otevřená stanoviště), byla studována krajinná konektivita zájmové oblasti. Zdrojové plochy cílových druhů představuje celkem 27 fragmentů suchých trávníků. Vzájemná konektivita těchto izolovaných xerotermních fragmentů, byla kalkulována pomocí modelu rastrové konektivity. Na základě výpočtu S-A závislosti lze usoudit, že zdrojové plochy jsou z hlediska cílových druhů vysoce izolované (z = 0,64). Tento vztah S-A závislosti koresponduje s grafickou vizualizací rastrové konektivity, na které je patrné vyznívání konektivity zdrojových ploch na poměrně krátkém gradientu (cca do 2 km). V rámci modelu rastrové konektivity byly kalkulovány odpory různých typů ploch. Mezi typy, které podporují konektivitu suchých trávníků, patří plochy jako skály a umělé lomy, nesouvislá zástavba, sady, zahrady, listnaté lesy a křoviny. Významné jsou rovněž typy ploch liniového charakteru, konkrétně dopravní síť a nepřírodní vodní toky (typu melioračních kanálů). Naopak vysokou mírou odporu v šíření cílové skupiny disponují hospodářské jehličnaté a smíšené lesy a vodní toky přirozeného rázu. Vzájemná blízkost cílových ploch a prostupná krajina mezi nimi představuje zásadní parametry pro úspěšné posílení konektivity a tedy podpoření druhové rozmanitosti cílové skupiny ve dne aktivních motýlů. V tomto ohledu mají potenciál liniové krajinné prvky, jako jsou komunikace a meliorační kanály. Tyto prvky jsou všudypřítomné a při adekvátní úpravě doprovodné vegetace mohou významně podpořit konektivitu zdrojových ploch.Understanding the relationship between landscape structure and biodiversity is one of the significant targets of conservation biology. Landscape structure can be described by connectivity - fragments of natural dry grasslands in Prostějovsko and Olomoucko (i.e. target area, part of Central Moravia region, Czechia) represent appropriate island-type habitats for study of importance of connectivity and biodiversity. Using a model group of 28 selected species of butterflies (Papilionoidea) and burnets (Zygaenidae), the so-called target species (associated with xerothermic open habitats), the landscape connectivity of the area of interest was studied. The resource areas of the target species are represented by a total of 27 fragments of dry grasslands. The mutual connectivity of these isolated fragments was calculated by raster connectivity model. Based on the species-area relationship (SAR), source habitats are highly isolated in term of target species (z = 0.64). SAR corresponds with the graphic visualization of raster connectivity model, which the connectivity disappears within short gradient about 2 km. Types of landscape cover resistances were calculated using the model. Types, that support connectivity of dry grasslands, are quarries, disjointed urban areas, parks, gardens, deciduous forests and scrubs. Linear surface types are also important, specifically the transport network and non-natural watercourses (such as drainage channels). On the other hand, coniferous and mixed forests and natural watercourses have high resistance values. The distance among source habitats and permeable surrounding landscape seems to be an essential parameters for strengthening of connectivity and supporting diversity of the target species. Types of landscape cover with linear character, as roads, railways and artificial watercourses, have potential in this respect. These types of landscape cover are almost everywhere, and, with adequate adjustment of surrounding vegetation, can support connectivity of source habitats.