Želvušky patří mezi nejodolnější mnohobuněčné organismy, neboť se u nich vyvinula řada adaptací a ochranných mechanismů. Díky tomu jsou vhodným modelovým organismem ke studiu stresu. Cílem této práce bylo otestovat hypotézu, že rezistence želvušek Hypsibius dujardini ke stresu je ovlivnitelná předešlou expozici témuž stresoru, případně i stresoru jiné povahy. Prezentovány jsou pilotní experimenty se třemi abiotickými stresory - zářením UVC, zvýšenou teplotou a peroxidem vodíku jako zdrojem reaktivních kyslíkových forem.Tardigrades are one of the most resistant multicellular organisms thanks to an array of adaptations and protective mechanisms acquired during evolution. They are therefore a suitable model organisms for stress response research. In this study, we test a hypothesis postulating that stress resistance of tardigrade Hypsibius dujardini can be modulated by a previous exposure to the same stressor or even to a stressor of a different type. Presented are the pilot experiments with three abiotic stressors - UVC, increased temperature and hydrogen peroxide as a source of reactive oxygen species.