Retrospektivně jsme analyzovali skupinu 739 pacientů s chronickým srdečním selháním se systolickou dysfunkcí levé komory srdeční, kteří byli sledováni na Heart function clinic, Vancouver, Kanada v letech 1975-2011, u kterých došlo k dlouhodobé stabilizaci zdravotního stavu a k reverzní remodelaci levé komory srdeční. Na pracovišti je velmi dobře zaveden disease management program pro srdeční selhání s významným zapojením zdravotních sester a telemedicínských technologií. Primární analýza dat se týkala popisu vybraného souboru pacientů. Dále byla analyzována nastavená farmakoterapie u pacientů v době kolekce dat, tedy v r. 2011. Bylo analyzováno procentuální zastoupení medikace jednotlivých preparátů ve vybraných skupinách léčiv (ACEI, ARB, MRA, betablokátory). Taktéž bylo analyzováno procento pacientů nastavených na cílové a supramaximální dávky jednotlivých léčiv a skupin léčiv. Medián věku pacientů byl 62,7 let v době analýzy dat (r. 2011), z toho bylo 70,2 % mužů a 29,8 % žen. Průměrná doba sledování pacientů od počátku diagnózy byla 6,4 roku s minimem 0,3 roku a maximem 35,0 let. Po celou dobu sledování byli pacienti hospitalizováni v průměru 1,2krát pro dekompenzaci srdečního selhání. 21,5 % pacientů nebylo hospitalizováno vůbec a 53,9 % pacientů bylo hospitalizováno pouze jednou. Co se týká etiologie srdečního selhání, 65,9 % pacientů mělo neischemickou kardiomyopatií (NICMP) a 34,1 % pacientů ischemickou kardiomyopatii (ICMP). Sledovali jsme komorbidity pacientů, vstupní funkční třídu NYHA, stupeň mitrální regurgitace (0, 1, 2, 3, 4) dle echokardiografie, hodnotu ejekční frakce levé komory srdeční (LVEF) dle echokardiografie, endiastolický rozměr levé komory srdeční (LVEDD) dle echokardiografie, systolický tlak v arteria pulmonalis odhadnutý echokardiograficky (PASP), hladiny BNP a NT-pBNP pacientů na počátku sledování. Tyto parametry jsme dále analyzovali v průběhu a na konci sledování - tedy v r. 2011. U skupiny sledovaných pacientů došlo ke statisticky významnému zlepšení funkční NYHA třídy, zlepšení LVEF, zmenšení LVEDD, poklesu třídy mitrální regurgitace či odhadu PASP. Rovněž pokles hladin natriuretických peptidů byl statisticky signifikantní. Prognóza sledované skupiny pacientů byla mnohem příznivější než u "běžné" populace pacientů s CHSS, 79,7 % pacientů s HFrEF, u kterých došlo k reverzní remodelaci levé komory srdeční přežilo 18,1 let po stanovení diagnózy. Jedním z možných faktorů přispívajících k dobré prognóze je optimalizace farmakoterapie srdečního selhání a nastavení pacientů na doporučené cílové (či dokonce supramaximální) dávky terapie. 82 % pacientů bylo nastaveno na cílové a vyšší dávky ACEI, 31.9 % pacientů je nastaveno na cílové a vyšší dávky ARB. 78.1 % pacientů je nastaveno na cílové a vyšší dávky betablokátorů. To jsou data naprosto odlišná ve srovnání např. s evropským registrem pro srdeční selhání, kde cílové dávky farmakoterapie HFrEF dosahují pacienti v následujících procentech: 29,3 % pro ACEI, 24,1 % pro ARB, 17,5 % pro beta-blokátory a 30,5 % pro MRA (52). Optimální farmakologická léčby vyplývá z dobře nastaveného a fungujícího disease management program na pracovišti, kde byla prezentovaná data získána. K příznivé prognóze sledované skupiny pacientů může rovněž přispívat nižší věk pacientů a vyšší výskyt neischemické kardiomyopatie než je běžné v populaci pacientů s CHSS. Pacienti s CHSS profitují s dobře zavedeného disease management programu pro srdeční selhání, jehož efektivita je prokázána jak řadou studií, tak i běžnou klinickou praxí. Je snaha zavést disease management program pro srdeční selhání se zapojením telemedicínských technologií a specializovaných zdravotních sester i v podmínkách České Republiky. Prezentovali jsme data prokazující efektivitu telemedicínských postupů v rámci péče o pacienty s chronickým srdečním selháním na I. interní klinice - kardiologické FN Olomouc.We analyzed a group of 739 patients with HFrEF who were followed at Heart function clinic, St. Paul´s Hospital, Vancouver, Canada during years 1975-2011. A sophisticated DMP for HF with a significant involvement of nurses and telemedicine technologies is well established in the institution. We chose patients who had significant subjective and objective improvement in their health status after treatment of HF and showed LV reverse remodeling. We tried to identify predictors of good prognosis for patients with HF and to find out the survival of this patient group. In particular, we analyzed the established pharmacotherapy with mortality benefit and we compared this therapy with a general population of patients with HF based on registry data and we also compared our group of patients with clinical trial population. The group consisted of 739 HFrEF patients, median age of 62.7 years at the date of latest data collection, of whom 70.2 % were male and 29.8 % female. The median patient follow-up time since diagnosis was 6.4 years with a minimum of 0.3 years and a maximum of 35.0 years. Throughout the observation period, the patients were hospitalized on average for 1.2 times for decompensated HF. Of these, 21.5 % of the patients were not hospitalized at all and 53.9 % of the patients only once. Etiologically, 65.9 % were non-ischemic cardiomyopathy (NICMP) and 34.1 % ischemic cardiomyopathy (ICMP). We analyzed patient comorbidities, baseline NYHA classes, degree of mitral regurgitation classes (0, 1, 2, 3, 4) evaluated by echocardiography, LVEF, left ventricular end diastolic diameter (LVEDD), pulmonary artery systolic pressure (PASP) measured also by echocardiography, BNP and NT-pBNP levels at the baseline. All these variables were evaluated during follow-up and at the time of data collection. In our patient group, we met during follow-up and at the time of data collection statistically significant improvement in NYHA class, LVEF, LVEDD, and decrease of mitral regurgitation degree and PASP. Also decrease in BNP and NT-pBNP levels was statistically significant. The results showed that 79.7 % of the stabilized patient population survived 18.1 years after diagnosis was established, which shows much better prognosis than general HF patient population. One of the possible contributing factors to such good prognosis is optimized HF pharmacotherapy with many patients on the maximum or even supramaximal medication doses. 82 % of the patients were on target and more than target dose of ACEI, 31.9 % of the patients were on target and more than target dose of ARB. 78.1 % of the patients were on target and more than target dose of betablockers. These data are totally different compared to, e.g., the European registry for heart failure, where the target doses of HFrEF pharmacotherapy reach patients in the following percentages: 29.3 % for ACEI, 24.1 % for ARB, 17.5 % for beta blockers and 30.5 % for MRA (52). Optimal pharmacotherapy is in accordance with well-established disease management program in the institution where the data were collected. To favorable long-term prognosis of the patient group may also have contributed higher percentage of patients with NICMP, younger age and less patient comorbidities than is common in general HFrEF patient population. HF patients benefit from a well-established disease management program for heart failure, the effectiveness of which is demonstrated by a number of studies and by common clinical practice. It is an attempt to introduce a functioning disease management program for heart failure with the involvement of telemedicine technologies in the conditions of Czech Republic. We presented data demonstrating the effectiveness of telemedicine procedures in the care of patients with chronic heart failure at the Department of Internal Medicine I - Cardiology, FN Olomouc.