Bakalářská práce je příspěvkem do odborné diskuze o otázce efektivity nástrojů, strategií a využití mezinárodní mediace. Jedná se o nejužívanější metodu řešení konfliktů různých forem a nenásilné intervence třetí strany, zahrnující velký počet aktérů od jednotlivců po mezinárodní organizace. Kolumbijský mírový proces odkazuje na jednání z let 20122016 vedená mezi kolumbijskou vládou prezidenta Juana M. Santose a Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie lidovou armádou (FARC-EP) o ukončení konfliktu, který započal v roce 1964. Vyjednavači se v úvodu jednání dohodli na garantech mírového procesu, jimiž se staly Kuba, hostitel jednání, a pro svou aktivní roli v mediaci mezinárodních konfliktů Norsko. Práce v podobě případové kvalitativní interpretativní studie analyzuje příčiny úspěchu mediace kubánské vlády, protože její zapojení do mírového procesu znamenalo zásadní obrat v náhledu mezinárodního společenství na tento karibský ostrovní stát. Výzkum využívá analyticko- -teoretický rámec tzv. kontingenčního přístupu, zdůrazňujícího kontextuální a procesní specifika jednotlivého případu. Snahou práce je podat komplexní teoretické vysvětlení případu mediace mírového jednání stran boje v Kolumbii na základě uznávaných mediačních teorií J. Bercovitche či S. Touvala a I. W. Zartmana a ověřit platnost hypotéz vycházejících z těchto teorií.This bachelor thesis is a contribution to the scientific discussion about an efficiency of measures, strategies and application of international mediation. It is the most widely used method of solving conflicts of various forms and non-violent third-party intervention, involving a large number of actors from individuals to international organization. The Colombian Peace Process refers to the negotiations about termination of conflict, which began in 1964, realized between the Colombian government of President Juan M. Santos and the Revolutionary Armed Forces of Colombia People's Army (FARC-EP) between 20122016. At the beginning of the negotiations, the negotiators agreed the guarantors of the peace process become Cuba, the host of the negotiations, and Norway for its active mediation role in international conflicts. The thesis analyses determinants of Cuban government's successful mediation on the basis of a qualitative interpretative case study due to its involvement in the peace process that has been a turning point in the international community's opinion on this Caribbean island state. The research uses the analytical and theoretical framework of the contingency approach, emphasizing contextual and procedural specificities of an individual case. The aim of the thesis is to provide a comprehensive theoretical explanation of the mediation case of peace negotiations realized by parties of the conflict in Colombia based on the acknowledged mediation theories of J. Bercovitch, S. Touval or I. W. Zartman and tests the validity of the hypotheses from these theories.