Tato práce se zabývá split infinitivem (dosl. "rozděleným" infinitivem) konstrukcí s dlouhou historií, která je nyní v anglickém jazyce běžná, ale přesto byla od 19. století autory gramatických příruček zakazována. Má práce se věnuje historii tohoto gramatického jevu, která je podpořena příklady. Účelem práce je dokázat, že split infinitiv v žádném případě neodporuje gramatickým pravidlům. Právě naopak, jeho použití vede v určitých kontextech v lepší srozumitelnosti. Druhá polovina této práce se věnuje postavě anglického biskupa Roberta Lowtha (17101787), který je často uváděn jako ten, kdo vytvořil pravidlo proti používání split infinitivu. Tento mezi lingvisty všeobecně rozšířený názor je pomocí argumentů označen jako mylný. S největší pravděpodobností totiž první námitku proti split infinitivu vznesl neznámý Američan v roce 1834 v časopise The New-England Magazine.This works deals with the split infinitive, which is now a common construction with a long history in the English language, but has been condemned by grammarians since the 19th century. My study provides its grammatical history supported by examples. The aim is to demonstrate that the split infinitive is in no case ungrammatical. On the contrary, use of this construction can in certain contexts lead to better comprehensibility. The second half of this work discusses the figure of the English Bishop Robert Lowth (17101787), who is often seen as the one who created the prescription for not using the split infinitive. The argumentation will show that this popular belief among linguists is misleading, and that the prohibition is due rather to an anonymous American, who objected to the split infinitive in 1834 in The New-England Magazine.