Nevidomému člověku se nabízí řada způsobů, jak uskutečnit nákup. Na mnoho z nich se však váže řetězec problémů. Pokud nevidomý nemá kamaráda, či jinou blízkou osobu, je odkázán na pomoc cizích lidí. V této práci jsme se zajímali, zda jsou lidé nakupující v supermarketu ochotni pomoci nevidomé osobě a zda zde sehrává svou roli vodící pes. Stanovili jsme dvě hypotézy. Kladli jsme si otázku, zda vodící pes (nezávislá proměnná) urychlí dobu (závislá proměnná) strávenou v supermarketu čekáním na nabídku pomoci ze strany nakupujícího, a zda ovlivní kvalitu pomoci (závislá proměnná). V našem výzkumném šetření bylo nutné oslovit dvě skupiny lidí. První reprezentovali nevidomí (n = 4), jež byli vybráni pomocí metody sněhové koule. Druhou skupinu (n = 62) jsme získali v supermarketu prostřednictvím samovýběru. Empirická část měla podobu experimentálního meziskupinového designu v reálném prostředí, kde každý subjekt byl vystaven jedné podmínce. Data jsme získávali prostřednictvím dotazníkového šetření, měření závislé proměnné, pozorováním, pomocí škál hodnotících kvalitu pomoci a rozhovoru. Data jsme vyhodnocovali především kvantitativně za využití Studentova t-testu pro dva nezávislé výběry a Mann-Whitneyova U testu. Posloužila nám také popisná statistika a kvalitativní analýza obohatila získaná data. Díky dotazníkovému šetření jsme si potvrdili stávající znalosti a specifičtěji jsme nastavili celý experimentální design. Obě hypotézy jsme zamítli. Průměrná délka oslovení v přítomnosti psa byla 6 min a bez psa 7 min. Kvalita pomoci byla výborná. Jako nejužitečnější forma osvěty se jeví šířit informace o zrakově handicapovaných lidech mezi dětmi a dospívajícími.There are some possibilities for blind people to deal with a shopping. Unfortunately there are also lots of problems related to it. Unless blind person have a friend or the other person close to her, she is fully dependent on the assistance of others. We focused on the willingness of shoppers in a supermarket to help a visually impaired person and what role a guide dog plays in their decisions. We have postulated two hypotheses. We asked ourselves the question whether a guide dog (independent variable) shortens (the dependent variable) the time spent in a supermarket while waiting for the offer of assistance from passing-by purchasers, and if that affects the quality of such assistance (the dependent variable). It was necessary to gain two groups of people in our research. The first one represented blind people (n = 4), which were chosen using the snowball method. The second group (n = 62) were obtained by self-selection method in the supermarket. The empirical part consisted of intergroup experimental design in a real environment, where each subject was exposed to one caveat. The data were obtained through a questionnaire survey, measuring the dependent variable, the observation, by the scales assessing the quality of provided assistance and the interview. Data were evaluated mainly quantitatively using Student's t-test for two independent samples and Mann-Whitney U test. We used descriptive statistics and qualitative analysis. Due to questionnaire survey, we confirmed existing knowledge and we set the whole experimental design more specifically. Both hypotheses are rejected now. The average latency of an assistance when a dog was present was 6 minutes and 7 minutes otherwise. Quality of an assistance was excellent in both cases. As the most useful form of edification seems to be to disseminate information about visually impaired people among children and adolescents.