Problematika sexuálního zneužívání je citlivé téma, především proto, že oběťmi těchto činů jsou děti. V současné době je této problematice věnováno stále více pozornosti pro jeho zhoubný vliv na osobnost oběti. Zneužité dítě si nese do života trauma, které zároveň zvyšuje riziko pravděpodobnosti selhání v dospělosti, a to nejen ve smyslu sociálně-patologickém, ale i kriminálním. Jednou z eventualit ochrany dítěte před tímto neblahým jevem jsou preventivní strategie, včleňující nácvik vhodných ochranných kompetencí do procesu výchovy. Jako stěžejní pilíř těchto strategií je označována sexuální výchova. Sexuální výchovu je vhodné zařazovat do výchovného procesu již od útlého věku, a to v rozsahu přiměřeném a účinném. Její zavádění do škol v současné době vyvolává řadu diskuzí, které rozdělují veřejnost na její zastánce, a odpůrce.The issues of sexual abuse are a sensitive topic, especially because the victims of these crimes are children. Currently this issue attracts more and more attention for its harmful influence on victim´s personality, because abused child bears trauma into its life which as well increases the risk of probability of failure in adulthoot not only in the socio-pathological but also in the criminal sense. One of the possibilities of child protection against this harmful effect are preventive strategies which incorporate training of appropriate protective competences into the educational process. Sexual abuse prevention programs are included as a mainstay in the concept of sex education. It is appropriate to incorporate sex education into the educational process from an early age, in adequate and efficient extent. Its introduction into schools currently raises a lot of discussions, which divide the public both into its supporters and opponents.