Filosoficko-náboženský text, vytvořený osobitým poetickým jazykem, náleží mezi přední díla, v nichž M. Buber rozvíjí své humanistické pojetí dialogu. V celé členité skladbě je tu evokována složitost člověkova styku se světem. Autor zdůrazňuje význam vztahu, vyjádřeného slovním spojením "Já-Ty" a většinou vytlačovaného neosobním poměrem "Já-Ono", který je sice nezbytný, ne však jediný. Teprve osobní otevřenost vůči druhému a vůči světu je pravým vztahem,zpřístupňujícím božský smysl "Ty", jenž je nikoliv v sebeodlišení, zakoušení a užívání, nýbrž v bezprostředním oslovení, setkání a účasti na skutečnosti.