Autor ve své práci rozebírá instrumentalizaci smrti a umírání pro společenské a politické účely. Mrtví z revolučních střetů v dobové interpretaci padli za vyšší, celospolečenské cíle (národ, vlast, svobodu), objevuje se, resp. znovuožívá myšlenka, že bez obětí není národní budoucnosti. Kult mrtvých byl však využíván jak pro cíle revolučního, tak kontrarevolučního tábora. Publikace zkoumá téma v prostředí české, vídeňské, německé i židovské společnosti revolučního roku 1848. Své závěry autor opírá o rozbor pohřebních proslovů i dalších dobových pramenů, popisujících smuteční slavnosti a vzpomínkové akce.Kulturněhistorická studie. Revoluční období let 1848-9 v nové perspektivě - práce se jako hlavním tématem zabývá ritualizací smrti a umírání v dobové revoluční kultuře.