Záměrem předložené práce je poukázat na umělecky příznakové užití hláskové instrumentace v díle Vladimíra Holana v období vymezeném juvenilními básněmi sbírky Blouznivý vějíř (1926) a sbírkou Na postupu (1943-1948), v níž autor opouští vázaný verš. Do centra pozornosti stavíme sémantický potenciál instrumentace, tj. seskupování hlásek v osamostatnělé útvary, jako jeden ze způsobů básnické aktualizace zvukové vrstvy jazyka. Cílem zkoumání bylo vyhledat v textech relevantní hlásková opakování, hláskově instrumentované plochy a konfigurace, neboť v Holanově poezii obecně hlásková opakování a konfigurace vytvářejí sémantický potenciál, jejž je nutno začlenit do úhrnného významového dění.The aim of the dissertation is to point to one possible, yet within the literary (and literary-linguistical) thinking neglected interpretative approach to semantics of Vladimír Holan´s poetry, based on direct "contact" of phonic/sound orchestration, its various types and functions, that it is delivering within utterance, with a lexical-semantic level against the background of aesthetic (poetic) function of poetic language. Within the phonetic composition of texts, we examined the symptomatic use of phonic/sound orchestration in the work of poetry, i.e. "grouping of phonemes/sounds into independent units", and consequently their potential semantic, semantic connotations of what brings the grouping of sounds, phonic repetition and configuration, i.e. how are the sounds arranged. The aim of the study is to compare the periods of Holan´s poetry writings and individual collections or cycles of poetry, divided according to the date of origination and type of genre, on the basis of relevance and degree of the use of the means of sound/phonic orchestration.