Komplex vrby laponské je ve střední Evropě zastoupen druhy Salix lapponum, Salix helvetica a taxonomicky sporným taxonem S. daphneola. Primární areál Salix lapponum se nachází v severní Evropě, ve střední Evropě se vyskytuje v Krkonoších a Hrubém Jeseníku. Salix helvetica je endemitem Alp, Nízkých a Vysokých Tater. S. daphneola je považována za endemickou dřevinu západních Krkonoš. Morfologická variabilita byla studována měřením vybraných znaků na herbářových dokladech. Celkem bylo zaznamenáváno 12 morfologických znaků na 295 jedincích. Genetická variabilita byla zjišťována pomocí 5 mikrosatelitů na 75 jedincích. Morfologická data byla analyzována v programech NCSS a Canoco for Windows. Molekulární data byla analyzována v programech GenAlEx, Arlequin a Structure. Morfologická variabilita studovaného souboru byla vysoká. Nejvíce morfologicky variabilní jsou rostliny z Krkonoš, ostatní populace vykazují výrazně nižší variabilitu. S. daphneola se od S. lapponum liší zejména absencí odění, kratšími a užšími listy. S. helvetica se od S. lapponum liší širšími listy, vyšším počtem párů žilek a kratším řapíkem. Genetická variabilita je způsobena zejména variabilitou mezi jedinci, jednotlivé taxony od sebe nejsou příliš izolovány. Provedené molekulární analýzy neukázaly žádnou genetickou odlišnost S. daphneola od S. lapponum. Z většiny molekulárních analýz vyplývá poměrně značná genetická vzdálenost populací S. helvetica z Tater a Alp, ukazující na možný vícenásobný vznik tohoto taxonu.The downy willow complex consists of Salix lapponum, S. helvetica and taxonomically dubious taxon S. daphneola in Central Europe. Salix lapponum is distributed in the Northern Europe, and it occurs only in the Krkonoše Mts and in the Hrubý Jeseník Mts in Central Europe. Salix helvetica is considered to be endemic species of the Alps, Nízké and Vysoké Tatry Mts. S. daphneola is considered to be endemic taxon of western Krkonoše Mts. Morphological variability was studied by measurement of selected morphological characters on herbarium specimens. In total 12 morphological characters were recorded on 295 individuals. Genetic variability was studied using 5 microsatellites on 75 individuals. Morphological data sets were analyzed in NCSS and Canoco for Windows. Molecular data sets were analyzed in GenAlEx, Arlequin and Structure programs. Generally, high interval of morphological variability was discovered. The most morphologically variable population is from Krkonoše Mts, the other populations show much lower variability. S. daphneola differs from S. lapponum mainly by lack of hairs and by shorter and narrower leaves. S. helvetica differs from S. lapponum by wider leaves, greater number of leaf-blade veins and shorter petioles. Genetic variability is mainly caused by variability between individuals. Performed molecular analysis showed no difference between S. lapponum and S. daphneola. A relatively large genetic distance betwen populations of S. helvetica from the Alps and the Tatry Mts was revealed by most molecular analyses, suggesting possible polytopic origin of S. helvetica.