Tato diplomová práce se zabývá stavbou na cizím pozemku. V souvislosti s tím také pojednává o zásadě "superficies solo cedit". Za účinnosti obecného zákoníku občanského z r. 1811 platilo, že stavba byla součástí pozemku, s výjimkou staveb dočasných a s výjimkou institutu práva stavby. Na základě tohoto věcného institutu, mohla být na cizím pozemku postavena stavba. Právo stavby bylo s účinností středního občanského zákoníku nahrazeno institutem osobního užívání. K prolomení obecně platné zásady došlo v roce 1950 (resp. jeho účinností 1. ledna 1951), kdy zákonodárce zakotvil zásadu opačnou, a to "superficies solo non cedit". Tuto opačnou zásadu pak přejímá i zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když dikce současné právní úpravy jednoznačně stanoví v § 120 odst. 2 občanského zákoníku: "Stavba není součástí pozemku." Vládní návrh rekodifikovaného občanského zákoníku opět respektuje starou římskou zásadu a navrací se k ní. Práce se zaměřuje na stavbu na cizím pozemku, tj. neoprávněnou stavbu, která byla zřízena na pozemku cizího, aniž by k tomu měl stavebník občanskoprávní titul. Cílem práce je analyzovat ustanovení § 135c občanského zákoníku. V souvislosti s tím jsou ve čtvrté kapitole podány způsoby vypořádání neoprávněné stavby. Autor rovněž popisuje řešení stavby na cizím pozemku dle § 221 před novelou občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. Případy tzv. oprávněné stavby jsou rozebrány ve třetí kapitole, kde jsou popsány i jednotlivá oprávnění zakládající právo zřídit stavbu na cizím pozemku (např. právo stavby, nájem, věcné břemeno atd.). Ve vztahu k tomuto autor vymezuje časově neomezené právo a časově omezené právo stavebníka mít stavbu na cizím pozemku. V případech, kdy je stavba zřízena na cizím pozemku někým, kdo k tomu nemá právo, není možné aplikovat ustanovení § 135c občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. V takových případech přichází v úvahu jedině žaloba na základě ustanovení § 126 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů nebo podle okolností i způsob vypořádání na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. To vše je vysvětleno s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. Autor pak v poslední kapitole mimo jiné vyjadřuje svůj názor na současný způsob vypořádání. V této části je obsažena právní úprava de lege ferenda a jsou zde popsány způsoby vypořádání neoprávněné stavby s ohledem na přechod k zásadě "stavba je součástí pozemku". Závěrem, kterým je diplomová práce zakončena, je obecně zhodnocena právní úprava stavby na cizím pozemku.This thesis deals with an issue of building on the land of another. In this context, it also discusses the "superficies solo cedit". General principle "the structure is a part of the land" was applied according to the Civil Code of 1811 with the exception of temporary structures and the building right. Any construction could be built on the land of another under this substantive institute. The building right was later replaced by the institute of personal use according to the Medium Civil Code. The major change of the general principle occurred in 1950 (the new law came into effect on the 1ST January 1951). In this year a legislature implemented the opposite principle called ?superficies solo cedit?. This principle then takes the Civil Code (the Act No. 40/1964 Coll., as amended). The diction of current legislation clearly states that: "the structure is not a part of the land" (§ 120 of the Civil Code). Government?s bill of civil code respects the origin of the old roman principle. The thesis is focused on the building on the land of another (e.g. unauthorized construction), which was built on the land of another without any civil authorization. The aim is to analyze the provision of §135c of the current Civil Code. In connection to this, the fourth chapter is primarily concerned with methods of settlement. The author deals with a solution according the § 221 of the Civil Code before amendment to the Act No. 509/1991 Coll. The third chapter analyses the cases of so-called authorized (legitimate) construction. This part enumerates and deals with institutes that constitute the right to establish a structure on the land of another (e.g. the building right, a tent, an easement etc.). In relation to this, the author defines an unlimited right to build a structure and limited right to build a structure. In cases where the structure is set up by someone who does not possess the right, the provision of § 135c of the Civil Code cannot be applied. In these cases, an action based on the provision of § 126 par. 1 of the Civil Code will be applied. Under special circumstances it is possible to use provision about unjust enrichment. All this can be used with regard to the jurisprudence of the Supreme Court. Author expresses her views among others on a legal settlement in the last chapter. The part is focused on the legal regulation "de lege ferenda". This chapter deals with possibilities of settlement of legal relations concerning the unauthorized construction with a view to principle "superficies solo cedit". Finally, the legal regulation of construction on the land of another is evaluated.