Úvod: Cílem naší práce bylo zjistit počet pacientů s psychogenními neepileptickými záchvaty (PNES) v souboru nemocných s refrakterním záchvatovým onemocněním, určit typickou symptomatologii PNES pomocí video-EEG monitorování, popsat další PNES parametry a zhodnotit výsledek léčby. Metodika: Prospektivně jsme sledovali soubor 596 pacientů s farmakorezistentními záchvaty. U pacientů s podezřením na PNES, kteří souhlasili, byla provedena provokace záchvatů sugescí. Do studie byli zařazeni pacienti, u kterých byl zachycen alespoň 1 typický záchvat. Hodnotili jsme semiologii záchvatů, interiktální EEG, MRI mozku, psychiatrické komorbidity, osobnostní profily a výsledek léčby po nejméně dvou letech od stanovení diagnózy. Výsledky: V souboru 596 sledovaných pacientů jsme zaznamenali 111 (19,3%) pacientů s PNES. Z 111 pacientů s PNES, 86,5% mělo spontánní a 76,5% provokované záchvaty. Pěti nejčastějšími klinickými příznaky byly: zavřené oči s aktivním odporem víček (67,6%), rychlý třes (47,7%), asynchronní pohyby končetin (37,8%), preiktální pseudospánek (33,3%) a laterolaterální pohyby hlavy (32,4%). Interiktální EEG bylo hodnoceno jako abnormní v 46,2% a s epileptiformní abnormitou v 9%. Abnormalita při MRI mozku byla zjištěna u 32 (28,8%) pacientů. Poruchy osobnosti (46,8%), úzkost (39,6%) a deprese (12,6%) byly nejčastějšími přidruženými psychiatrickými onemocněními. V dalším sledování bylo 22,5% pacientů bez záchvatů, jedna třetina měla výrazně sníženou frekvenci záchvatů. Nebyl pozorován negativní dopad sugestivní provokace na terapeutický výsledek. Rovněž vliv dalších parametrů nebyl statisticky významný. Diskuse: Video-EEG monitorování se sugestivní provokací záchvatů za podpory klinického psychiatrického a psychologického vyšetření významně přispívá ke správné diagnóze PNES, zatímco interiktální EEG a MRI mozku jsou často abnormní. Mohou být stanoveny příznaky a parametry typické pro PNES a odlišné od epileptických záchvatů.Objective: The aim of our study was to assess the number of psychogenic non-epileptic seizures (PNES) in our patients with a refractory seizure disorder, to determine the typical PNES semiology using video-EEG monitoring, describe other PNES parameters and seizure outcome. Methods: We evaluated prospectively 596 patients with pharmacoresistant seizures. All these patients underwent continuous video-EEG monitoring. In consenting patients we used suggestive seizure provocation. We assessed seizure semiology, interictal EEG , brain MRI, psychiatric co-morbidities, personality profiles and seizure outcome. Results: In the sample of 596 monitored patients we detected 111 (19.3%) patients with PNES. Of the 111 patients with PNES, 86.5% had spontaneous and 76.5% had provoked seizures. The 5 most typical symptoms were: initially closed eyelids (67.6%), rapid tremor (47.7%), asynchronous limb movement (37.8%), preictal pseudosleep (33.3%), side-to-side head movement (32.4%). Interictal EEG was rated as abnormal in 46.2% and with epileptiform abnormality in 9%. Brain MRI was abnormal in 32 (28.8%) patients. Personality disorders (46.8%), anxiety (39.6%) and depression (12.6%) were the most frequent additional psychiatric co-morbidities. PNES outcome after at least 2 years is reported; 22.5% patients was seizure free, one third had markedly reduced seizure frequency. We have not seen any negative impact of the provocative testing on the seizure outcome. The effect of other parameters on the outcome was not statistically significant. Discussion: Video-EEG monitoring with suggestive seizure provocation supported by clinical psychiatric and psychological evaluation significantly contributes to the correct PNES diagnosis, while interictal EEG and brain MRI are frequently abnormal. Symptoms and parameters typical for PNES, as opposed to epileptic seizures, could be distinguished.