Autor práce se zabývá pojmem náhody jakožto filosofického fenoménu a dramatického prostředku. Pojem náhody je zde nahlížen jako protiklad nutnosti, tj. jako něco, co není nezbytné, ale možné. V narativním filmu, jako jednom z projevů mimetického umění, je také zobrazována náhodu jako součást lidského života. Vedle mimetické funkce plní ve filmu náhoda také funkci dramatickou. Prvky náhody nalézáme ve všech částech dramatického díla. Také můžeme hovořit o konkrétních žánrech, v nichž se prvek náhody objevuje častěji. Speciální příklad narativu akcentujícího prvky náhody představuje tzv. rozvětvený narativ, definovan naratologem Davidem Bordwellem. Takový narativ je tvořen paralelními paralelními liniemi reprezentujícími paralelní varianty jednoho příběhu. Zjištěné poznatky jsou pak aplikovány při narativní analýze filmů Krzysztofa Kieślowského Náhoda a trilogie Tři barvy, v nichž je fenomén náhody vetknut do centra narativní konstrukce.The thesis deals with a notion of chance as a philosophical phenomen and dramatic element. Notion of chance is here named as the opposite of necessity, i.e. something what is not necessary, but possible. Narrative movie, as one of the mimetic arts, also depicts the chance as a part of life of human beings. Besides the mimetic function takes the chance also dramatic function in the film. Coincidence can be found in almost all defined parts of a dramatic work. There are also genres where we can found the coincidence more often. Special version of narrative focused on chance represents the forking paths narratives, named by narratolog David Bordwell. This narratives are build as parallel lines creating the potential variants of one story.