Bakalářská diplomová práce se zabývá problémem filmové adaptace antických literárních děl na příkladu tří výrazných filmových adaptací Eurípidovy tragédie Médeia, která byla poprvé uvedena v roce 431 př.n.l. Konkrétně jde o tyto filmy: Médea (režie: Pier Paolo Pasolini, rok výroby: 1969), Medea (režie: Lars von Trier, rok výroby: 1988) a Médée miracle (režie: Tonino De Bernardi, rok výroby: 2007). Každý film je analyzován z hlediska adaptace originálního textu a z hlediska vhodného použití filmových prostředků. Úvodní kapitoly pojednávají o Eurípidově tragédii a o dosud ustanovené teorii filmové adaptace. Závěr vyzývá k soustavnějšímu bádání nad problémem filmových adaptací antické literatury a jejich mýtů kvůli užitečnosti pro dramaturgy a scénáristy s cílem pozvednout kvalitu výsledných filmů.The main subject of this thesis is film adaptation of Medea, which is Athenian drama written by Euripides and first produced in 431 BC. On example of three different movies this work tries to make some general statements about possibilities of film adaptation of an ancient literature. These movies are: Medea (director: Pier Paolo Pasolini, release date: December 1969, Italy); Medea (director: Lars von Trier, release date: April 1988, Denmark); Medea Miracle (director: Tonino De Bernardi, release date: March 2011, France). Movies were chosen carefully so each of them could represent different views, different eras and different (european) countries and at the same time had high quality. Movies are analysed from both philological and film perspective and then are evaluated. Center of interest lies on the contribution of the original myth. First chapter deals with the original drama which is evaluated on basis of Poetics written by Aristotle. Second chapter deals with adaptation in film theory. Chapters three to five analyse one movie each. Main primary source is of course play Medea. Most important film literature is book Film History written by David Bordwell and Kristin Thompson and How to read a film by James Monaco.