Práce pojednává o vztazích mezi Vatikánem a nacistickým Německem v období let 1933-1945. Za úkol si stanovila prověřit, zda byl Vatikán ochoten podporovat nacisty výměnou za volnost pro své působení v Říši. Po prozkoumání linií zahraničních politik obou států a jejich ideologických předpojatostí se výzkum dostává k uplatňované vzájemné politice. Zvláštní důraz je vynaložen na objasnění významu a původu dvou klíčových dokumentů ? říšského konkordátu a encykliky Mit brennender Sorge. Práce potvrzuje nezpochybnitelný vliv těchto dvou dokumentů na vzájemný vztah obou států, který je podložen mnoha důkazy. Dále je zkoumán vliv holocaustu a druhé světové války na politiku Vatikánu, zejména vůči Německu. Kromě toho se autor také pokusil dohledat informace o vlivu Vatikánu na vnitropolitickou situaci v Německu v posledních letech Výmarské republiky a jeho možný podíl na zániku demokracie v této mladé republice. Se zánikem demokracie a katolické strany Zentrum se politické zastoupení Svatého stolce v Německu přeneslo na biskupskou konferenci. Oba tyto neoficiální instituty však působily velmi rozpačitě a jejich propojenost s Vatikánem nemohla být prokázána. Klíčovou osobností Svatého stolce dojednávající všechny záležitosti s Třetí říší byl diplomat, státní sekretář a později papež Pius XII. Přístup k Německu určoval do značné míry on sám, což se v práci povedlo prokázat. Jakékoli jeho směřování ke spolupráci s nacismem se však prokázat nepodařilo a vatikánský postoj se taktéž ukázal jako antinacistický.The work deals with the relations between the Vatican and Nazi Germany from 1933 through 1945. Its objective is to examine whether the Vatican was willing to support the Nazis in exchange for freedom from the German Reich for their activities. After examining the foreign policies of both states and their ideological biases, the research was applied to mutual policy. Particular emphasis is spent on clarifying the meaning and origin of two key documents - the Reichskonkordat and the encyclical Mit brennender Sorge. The work confirms the undeniable influence of these two documents in the relationship between the two countries, which is supported by a lot of evidence. Further examined is the impact of the Holocaust and World War II on the Vatican policy, particularly opposing Germany. In addition, the author is also trying to seek information on the influence of the Vatican's internal policy towards the situation in Germany in the recent years of the Weimar Republic and its possible involvement in the demise of democracy of this young republic. With the demise of democracy and the catholic Zentrum party, the political representation of the Holy See in Germany proceeded to the episcopal conference. Both of these unofficial representatives, however, act very uneasy and their link to the Vatican could not be identified. A key figure of the Holy See what dealing all matters with the Third Reich was a diplomat, Secretary of State and later Pope Pius XII. As a significant benefactor, he determined the approach and attitude towards Germany. Whichever direction he chose to take, attempting to cooperate with Nazis had failed and also the Vatican position was proved to be in opposition of them.