Cílem práce bylo zjistit, jak čeští zdravotníci zvládají kulturní šok v cizí kultuře a jak hodnotí cizí kulturu po adaptačním procesu (kulturním šoku). K získání dat byla využita metoda triangulace, bylo pracováno s polostrukturovaným rozhovorem. Výzkumu se zúčastnilo 15 zdravotníků, kteří pracovali/pracují v zahraničí (Saudská Arábie, Afghanistán). Čeští zdravotníci kulturní šok zvládají a často i bez pomoci druhých. Adaptační proces je ovlivňován kulturními rozdíly. Rozdílnost kultury a podřízení se jí považovali spolu s klimatickými podmínkami a jazykovou bariérou za nejtěžší. Velká část respondentů hodnotí danou kulturu po adaptačním procesu negativně. Fáze kulturního šoku trvají individuálně dlouhou dobu a jsou ovlivněné celkovou dobou pobytu. Výjimku tvoří fáze medových týdnů, která trvá v průměru 2,5 týdnu. Ve fázi zotavení, respondentům nejčastěji pomáhali přátelé a práce. Z české kultury nejvíce chyběla svoboda, česká kultura a příroda. Jako významnou považovali absenci přátel a rodiny. Nejčastějšími symptomy byly: touha a stesk po rodině, pocity osamělosti a izolace, pocity odlišnosti od ostatních. Nejintenzivněji byly prožívány pocity ztráty a deprivace vyplývající z odloučení od přátel, ztráty společenského postavení, role a osobního majetku. Mezi fyzické obtíže byly uváděné: bolesti hlavy, alergie, únava. Většina českých zdravotníků po návratu domů neprožívala zpětný kulturní šok. Výstup výzkumu je dvoustranný. Jedinec v cizím kulturním prostředí kulturní šok prožívá v různé intenzitě a s různými psychosomatickými symptomy. To by mělo být zohledňováno i při poskytování ošetřovatelské péče cizincům. Stejně tak organizace, připravující zdravotnické pracovníky na práci v zahraničí, by měly poskytovat poradenství v oblasti kulturního šoku.The aim of this thesis was to find out how the Czech medical workers cope with culture shock in a foreign culture and how they assess foreign culture after an adaptation process (culture shock). The data were obtained using triangulation method; the semi-structured interview was used. 15 medical professionals who have worked / are working abroad took part in the research (Saudi Arabia, Afghanistan). Czech medics manage culture shock well and often without any help from others. The adaptation process is influenced by cultural differences. Cultural diversity and subordination was considered together with the climate and language barrier as the most difficult part of the adaptation. The majority of respondents judge the culture after the adaptation process negatively. The culture shock phase persistence is individual and is affected by the overall length of stay. An exception is the phase of honey weeks, which takes 2.5 weeks in average. Friends and work were the main helpers to the respondents within recovery phase. The Respondents were missing mainly freedom and Czech culture and nature. As significant was also considered absence of friends and family. The most frequent symptoms were: a desire and nostalgia for family, feelings of loneliness and isolation, feelings of difference from the others. The most intensive feelings were the feeling of being lost and deprivation resulting from the separation from friends, loss of social status, role and personal property. Among the physical problems were reported: headache, allergies, fatigue. Most of the Czech medicals were not facing the reverse culture shock after returning home. The output of the research is two-sided. An individual in a foreign cultural world face the culture shock with different intensities and various psychosomatic symptoms. It should also be taken into account when providing medical care for foreigners. The organizations preparing health care professionals for abroad work should provide advice on culture shock as well.