Cílem předložené práce bylo zjistit, jak vnoučata vnímají aktivitu - inaktivitu svých prarodičů. Z těchto informací dedukovat jejich skutečné kategorie aktivitního chování, včetně aktivit, provozovaných s vnoučaty. Pro sběr dat byly použity projektivní techniky ? kresby a verbální projevy dětí. Šetření se zúčastnilo 226 dětí ve věku 8-9 let, analyzováno bylo 220 kreseb a 212 slohových prací s použitím kategoriálního systému. Sběr dat proběhl v okrese Uherské Hradiště. Výzkum ukázal, že dnešní prarodiče jsou očima dětí viděny jako osoby pozitivních charakterových vlastností, optimisticky smýšlející, usměvaví, vysocí, štíhlí a aktivní senioři po 60 roku věku. Pohybovou aktivitu berou jako hlavní ukazatel tvorby společných aktivit s vnoučaty. Neprojevil se výrazný rozdíl v reflexích dětí žijících ve městech či na vesnici.The goal of this submitted thesis was to find out how grandchildren perceive activity - passivity of their grand-parents. Its goal was to deduce from this information their real categories of active behaviour of the grand-parents including activities with their grand-children. Projective techniques ? drawings and verbal manifestations of children were used for the data collection. 226 children at the age of 8-9 years took part in this study, 220 drawings and 212 compositions were analysed with the use of the categorial system. The data collection took place in the district of Uherské Hradiště. The research has revealed that today´s grand-parents are seen by children as persons of positive personality traits, optimistic, smiling, tall, slim and active elderly people after the age of 60. They perceive the motion activity as activity indicator of common activities with their grandchildren. There was no significant difference in the reflections of children living in towns or villages.