Tato práce je rozdělena do dvou zdánlivě samostatných celků a to mezinárodní odpovědnosti státu za protiprávní chování a institutu diplomatické ochrany. Odpovědností rozumíme povinnost státu nést právní následky za porušení mezinárodního práva, kdy tato povinnost vzniká dodatečně v okamžiku porušení primární normy. Diplomatická ochrana je vnímána jako právo státu převzít nárok svého příslušníka poškozeného v cizině na odčinění jemu způsobené újmy porušením mezinárodního závazku, kdy stát tento nárok vnímá jako svůj vlastní. Tyto dva instituty nespojuje jen společný historický vývoj a skutečnost, že ke vzniku a stabilizaci obecně závazných obyčejových pravidel mezinárodního práva o odpovědnosti států přispěla rozhodujícím způsobem právě praxe při řešení sporů vyplývajících z ochrany státních příslušníků poškozených v cizině, ale také institut škody. Právě škoda a jedinec kterému vznikla je základním kamenem jak diplomatické ochrany, tak mezinárodní odpovědnosti. Nicméně je opomíjená v kodifikačních návrzích Komise MP, tedy Návrhu článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování z roku 2001 i v Návrhu článků o diplomatické ochraně z roku 2006. Tato práce se zabývá rozborem zmiňovaných kodifikačních návrhů Komise MP, a také společným jmenovatelem - škodou. Odpovědnost států za protiprávní chování z hlediska praxe vyžaduje platnou kodifikaci. Odkaz na obyčejová pravidla při řešení jednotlivých případů je nejednoznačný a často velmi sporný. Tuto situaci by vyřešila široká kodifikace mezinárodní odpovědnosti států v podobě závazné mezinárodní úmluvy. Také v případě diplomatické ochrany kodifikace chybí, nicméně v současném mezinárodním právu dochází k určitému posunu ve významu diplomatické ochrany. Některé mezinárodní smlouvy umožňují přímo jednotlivcům přístup k mezinárodním soudním orgánům. Význam diplomatické ochrany klesá i v oblasti ochrany zahraničních investic. Dnes se v oblasti mezinárodního ekonomického práva dává přednost novým prostředkům řešení sporů. Tedy ani investoři nejsou odkázáni na případnou ochranu svého státu. Využívání tohoto institutu ve větší míře nabourává také evropská integrace a evropské občanství, jehož podstata vylučuje využití diplomatické ochrany mezi členskými státy. Přesto diplomatická ochrana stále zůstává platnou součástí mezinárodního práva veřejného.This thesis is divided into two apparently separate entities, the responsibility of States for internationally wrongful acts and diplomatic protection. State responsibility means that every internationally wrongful act of a State entails the international responsibility of that State; it gives rise to new international legal relations additional to primary international norms. Diplomatic protection is perceived as a state law to take its claim of a national, which suffer a damage in a foreign country to compensate him for damages, undoing the harm done to him as a violation of international obligation, which the government sees this claim as its own. Institute of state responsibility for internationally wrongful acts and institute of diplomatic protection are not linked only by a common historical development and the stabilization of general binding rules of customary international law on the responsibility of state contributed decisively to the practice law in resolving disputes arising from the protection on nationals injured abroad, but also institute of damages. The damage and the affected individual who suffered the damage, is the cornerstone of diplomatic protection and international responsibility. However, the damage is neglected in the Commission's proposals for the codification of international law that Draft articles on responsibility of State for Internationally Wrongful Act 2001 and Draft articles on diplomatic protection 2006. This thesis deals with analysis of the mentioned Commission of International Law proposals and the common denominator of the damage. State responsibility for wrongful acts in terms of practice requires a valid codification. The reference to customary rules in individual cases is ambiguous and often controversial. This situation could be resolved through general codification of international responsibility of the State, in the form of a binding international convention. Also in the case of diplomatic protection there is lack of codification, but there is some shift towards the meaning of diplomatic protection in the current international law. Some international agreements allow individuals direct access to international judicial bodies. The importance of diplomatic protection is decreasing in the area of protection foreign investments. Today, international economic law gives priority to new means of solving disputes. Thus, even investors are not limited to any protection of their country. Use of this institute to a greater extent undermines the European integration and European citizenship, whose nature precludes the use of diplomatic protection between Member States. But diplomatic protection still remains a valid part of public international law.