Spor komunitarismu a liberalismu stál na pozadí dnešních diskuzí o multikulturalismu. Zatímco v minulosti byla předmětem zájmu zejména distributivní spravedlnost a socioekonomické postavení znevýhodněných skupin, na začátku 90. let dostal ve spojitosti s výzvami menšinových skupin o politické uznání tento spor také další rozměr. V práci reaguji na komunitaristickou kritiku procedurálního liberalismu a s odstupem několika desetiletí se snažím nahlédnout na danou problematiku jak z filozofického, tak praktického úhlu pohledu, které je v rámci uplatňování multikulturalistické politiky jeho nutnou součástí. Využívám přitom příkladů Francie a Nizozemí. To znamená dvou států, které zvolily na počátku 80. let diametrálně odlišný přístup v rámci svých integračních politik zaměřených na přistěhovalce z neevropských, zpravidla muslimských zemí. V práci docházím k závěru, že ačkoli mohou být některé komunitaristické námitky více než oprávněné, problematickou otázku multikulturního soužití neřeší. Komunitaristické výzvy založené na respektování kolektivních práv současně volající po politice uznání se zdají být spíše kontraproduktivní a ve svém výsledku muslimskou menšinu dále ještě znevýhodňují.The dispute between communitarianism and liberalism has been staying in the background of today´s discussions about multiculturalism. While in the past it was focused on distributive justice and socio-economic status of disadvantaged, at the beginning of 90s´ this dispute has got also its further dimension. In my study I respond to communitarian criticism of procedural liberalism and in the course of several decades I try to look at the given dilemma both from philosophical and practical point of view, which is under the conditions of exercising multiculturalistic policy its necessary part. In doing so, I take advantage of France and Netherlands. That means two states, which at the beginning of 80s´ chose diametrically opposite approach under its integration policies focused on immigrants from non-European, usually muslim countries. In my thesis I come to the conclusion that although some of the communitarians objections could be legitimate, it does not solve the problematic questions of multicultural coexistence. Communitarian for multiculturalism, based on respecting collective rights, is rather contraproductive and in its result furthermore disadvantages muslim minority.