Lov epigeických živočichů pomocí zemních pastí je nejběžnější a nejpoužívanější metoda výzkumu těchto živočichů. Zvláště při výzkumu na chráněných lokalitách nebo chráněných druhů si ale musíme položit následující otázky. Působí pasti negativně na početnost společenstev střevlíkovitých? Můžeme populace některých druhů pastmi decimovat? Kolik pastí na lokalitu umístit, abychom zjistili druhové spektrum střevlíků na lokalitě? Výzkumy probíhaly na lokalitě v CHKO Litovelské Pomoraví, v tvrdém lužním lese, kde byl studován vliv víceleté expozice pastí na střevlíkovité. V roce 2007 byla umístěna na lokalitě linie 6 pastí. V roce 2008 byla přidána v blízkosti původní linie linie druhá, také s 6 pastmi, s označením 2008N. Porovnávaly se tedy úlovky z linií 2007 a 2008 (shodná linie pastí) a úlovky z linie 2008N. Rozdíly v úlovku 2007 a 2008N byly ovlivněny převážně klimatem a pozicí linie, rozdíly mezi 2007 a 2008 byly ovlivněny délkou expozice a klimatem a rozdíly mezi 2008 a 2008N byly ovlivněny délkou expozice a pozicí linie. Druhá část studie byla prováděna na 6 lokalitách v CHKO Bílé Karpaty v letech 2008 a 2009, kde cílem práce bylo stanovit optimální počet zemních pastí pro poznání druhového složení společenstva střevlíkovitých. Na lokalitách bylo umístěno 13 až 23 pastí. Statistické vyhodnocení pomocí jednocestné ANOVY a Tukey-Kremerova testu ukázalo potenciální vylovení u střevlíkovitých brouků. Signifikantně se po roce chytání zdají být decimovány populace větších druhů střevlíků, konkrétně Carabus scheidleri a Abax parallelepipedus, který je v druhém roce nahrazen druhem Abax parallelus. Jako optimální počet zemních pastí pro poznání druhového spektra střevlíkovitých na lokalitě se jeví počet 10 ? 12 pastí. Již 5?7 pastí zachytí všechny dominantní druhy a více než 75 % všech ulovených druhů střevlíků. Větší počet pastí není pro poznání druhového spektra příliš efektivní.Usage of pitfall traps is the most often method for catching and then studying the epigeic arthropods. Especially when we are studying protected animal species or our localities are protected we have to ask following questions. Do the traps have negative effect on carabides abundance? Is there a chance of some population decimation when using pitfall traps? How many traps do we need to place onto the locality to find out the species composition of carabides there? The studies took place in PLA Litovelske Pomoravi in hard floodplain forest where the multi-annual effect of traps on carabides was studied. A line composed of 6 traps was placed on the locality in 2007. Second line marked 2008N, also with 6 traps, was added near the first line in 2008. Catches from lines 2007 and 2008 (same trap line) and 2008N were compared. Differences in captures between 2007 and 2008N were affected mainly by climate and line position. Differences between 2008 and 2008N were affected by line position and exposition length. The second part of the study was done on 6 localities in PLA Bile Karpaty in years 2008 and 2009 and the aim of the work was to state the optimal number of pitfall traps for carabides species composition recognition. There were from 13 up to 23 traps. Statistical evaluation based on one-way ANOVA and Tukey-Kramer test showed potential over-trapping of carabides beetles. After a year of catching some bigger carabides species populations, concretely Carabus scheidleri and Abax parallelepipedus, were significantly decimated. Abax parallelepipedus was replaced by Abax parallelus in the second year. Ten to twelve traps seems to be the optimal amount of pitfall traps that should be placed onto the locality. Five to seven traps are already enough to catch all the dominant species and also more than 75 % of all caught carabides species. Higher amount of traps is effective no more for species composition recognition.