Problematika neutrálního postavení hlavy státu a míry jejího reálného zapojení do politického systému země patří mezi jednu z klíčových oblastí zkoumání procesu demokratické konsolidace v současné střední Evropě. Cílem této bakalářské práce je komparativní zpracování ústavních pravomocí a reálného politického vlivu prezidentů České republiky a Maďarska od roku 1989 do současnosti. Zaměřuji se především na komparaci reálné moci a hledám příčiny její rozdílné míry uplatnění. V práci prokazuji následující hypotézy: Politický systém České republiky je formován tradičně silným politickým vlivem výrazných osobností prezidentů. V Maďarsku takováto tradice chybí, prezident se až na specifické výjimky drží ústavních pravidel a příliš aktivně ve státu nevystupuje. Pro možnosti analytického zpracování obou případů využívám systémovou teorii Davida Eastona, zdůrazňující důležitost procesů jednání jednotlivých aktérů v interaktivním politickém systému nad jeho institucionálním nastavením. Výsledky zkoumání vztahu mezi ústavním rámcem a reálným výkonem pravomocí obou prezidentů na příkladech vzájemných vztahů prezidenta k výkonné, zákonodárné a soudní moci posléze zapracovávám do komparativní části práce, ve které srovnáním podle společných kritérií pro oba systémy potvrzuji či vyvracím výše zmíněné hypotézy. Následný vědecký výzkum prokazuje platnost výše zmíněných hypotéz. Výrazná tradice českého prezidentství a osobností Václava Havla a Václava Klause zastávajících tento úřad se jednoznačně podílí na formování porevolučního vývoje politického systému. Absence hlubší demokratické tradice a převážně symbolická role prezidentů Ference Mádla a László Sólyoma přispívá k reálné podobě stabilního, avšak spíše nevýrazného aktéra politického systému. Vlastnosti systému, vycházející z demokratického vývoje, ale i osobnost hlavy státu se tedy stávají klíčovými konstanty určujícími podobu reálného postavení prezidenta v politickém systému.A head of state´s position of neutrality within a political system, as well as their real engagement in said system, is one of the key areas of research concerning democratic consolidation in today´s Central Europe. The aim of this bachelor thesis is to compare constitutional power and real political influence held by the Czech and Hungarian presidents from 1989 until today. I focus mainly on the real powers comparison and search for the source of its different use. In this work, I prove the following hypothesis: The Czech political system has been formed by the traditionally significant political influence of distinct presidential personalities. In Hungary, there is no such a tradition, the president has stuck to his constitutional role in almost every case and has generally not been active within the Hungarian political system. For the analytical research, I use the System Theory proposed by David Easton, which stresses the importance of political behavior in a system over its constitutional shape. The results of the research on the link between constitutional frame-work and the real presidential power are applied to the comparative part of this thesis, using the examples of the connection between the president and the executive, legislative and judicial branches of government, with common criteria for comparison for both national systems. The final research shows the hypothesis´ validity. The significant tradition of the Czech presidency and the personalities of Václav Havel and Václav Klaus clearly contribute to the formation of the postcommunist political system. The absence of a deeper democratic tradition as well as the mainly symbolic presidential role of Ferenc Mádl and László Sólyom in the case of Hungary form a stable but rather grey participant in the political systém. The presence of a democratic tradition together with the specific character of the head of state seem to be the key constants which determine the shape of the presidential position within the political system.