Láska je jednou z nejsilnějších životních zkušeností člověka - zažil ji každý a většina lidí vidí smysl své existence v naplnění lásky k člověku, v partnerském vztahu. Láska je prožitek, který silně přispívá k smysluplnému a kvalitnímu životu. Psychologické teorie lásky se však zaměřují na popis průměrné lásky, jak se vyskytuje v běžné populaci, a která je většinou spíše nevědomou závislostí - pseudoláskou. Humanisticky a existenciálně orientovaní autoři vidí v lásce potenciál, který je možno kultivovat: nejedná se o pomíjivý cit, ale o způsob života. Erich Fromm považuje lásku za plnohodnotný způsob vyřešení problému lidské existence - lásce je nutné se naučit. Základními pilíři praxe lásky jsou schopnost být sám se sebou, schopnost objektivního náhledu, schopnost soustředěnosti na každý okamžik života, odpovědnost, péče atd. Jiní autoři (Rogers, May, Yalom) zdůrazňují jako součást praxe lásky nutnost konfrontace s temnými stránkami psychiky a jejich integraci do celku osobnosti. Všechny tyto dílčí koncepty se shodují s praxemi obsažené v světových duchovních proudech.Love is one of the strongest experience in human life - everybody knows it and most people think that they can meet the sense of their life through love to somebody - in a partnership. Love is an experience that contributes to meaningful life and well-being. But psychological theories of love describe only an ordinary love, which is occured in common population, and which is often an uncounscious dependency - a pseudolove. Humanisticly and existencialisticly orientated authors there can see a potencial in love which may be cultivated: love is not a passing feel, but it is a way of life. Erich Fromm thinks that love is a full-value way to solve the problem of human existence - it is necessary to learn how to love. Basic skills of love practice are ability to be alone, competence to objective point of view, ability to concentrate in each moment in life, responsibility, care etc. Other writers (Rogers, May, Yalom) stress that a vital part of love practise is to face dark side of mind and to integrate it to the whole of personality. Those particular concepts correspond the practices involved in the world spiritual streams.