Autor této práce považuje za učitele a duchovního vůdce v osobnostním vývoji mládeže Jana Pavla II. V jeho díle představuje snahu věnovat se tématice pochopení osobního rozvoje mladého člověka. Tato práce se skládá ze tří kapitol. V první kapitole se autor věnuje filozofické a teologické antropologii, tedy vizi člověka v pojetí Karola Wojtyly a pozdějšího papeže Jana Pavla II. a jiných významných filozofů a teologů. Autor práce si všíma důrazů papežova učení, jeho pozornosti věnované člověku, kterého ?není možné plně pochopit bez Krista? a linie zdůraznění lidské svobody a vědomí. Nechybí zde ani oddíl o papežově ?teologii těla?. Ve druhé kapitole se autor zabývá psychologickou a pedagogickou charakteristikou pubertálního věku a svůj pohled zaměřuje na Eriksonovou teorii vývoje osobnosti člověka ( z osmi etap změn je pozornost věnována zvláště páté etapě ? vytváření identity). Autor si všímá problematiky dospívání ve vybraných teoriích (M. Marcii, R. J. Havighursta, D. J. Levinsona a M. Debesse). Všímá si také především otázek utváření osobnosti mladého člověka, jeho identity, hodnot. Třetí kapitola je předáním většinou doslovných odkazů, které papež směřuje k mladým lidem. Jsou to většinou doslovné výroky s ohledem na to, aby se čtenáři ukázalo vlastnosti bezprostředního stylu komunikace Jana Pavla II. s mládeží. Během svého pontifikátu papež věnoval mnoho listů a poselství mladým. Citování většiny z nich by pokračovalo za rámec této práce. Byl tedy vybrán částečný obsah z Listu k mladým celého světa ? Parati Semper, který obsahuje poselství, ke kterým se papež mnohokrát vrací i v jiných poselstvích a výrocích. Autor svoji metodu práce opírá na deduktivním postupu vycházejícím z analýzy pramenů a literatury. Cílem celé této práce bylo, poukázat na to, jak důležité místo v životě papeže zaujímál mladý člověk. Nahlédnout na jeho růst a vývoj opírající se o Krista. Pochopit jeho krize osobnosti, v souvislosti s dnešním světem.