Cílem této práce je nastínění problematiky specifické pro překlad z polštiny do češtiny. Výchozím materiálem jsou čtyři povídky Sławomira Shuty, spisovatele generace sedmdesátých let. V teoretický úvodu je krátce představena teorie překladu Jiřího Levého a typologická a kontrastní analýza polštiny a češtiny. Následně je přeložený text povídek po odstavcích analyticky konfrontován s polskou předlohou. Na základě těchto dílčích analýz jsou nejčastější problematické jevy, zejména z oblasti reálií (často bezekvivalentních), rozčleněny do tematických okruhů a znovu podrobeny zevrubnější analýze, případně podrobněji popsány. Součástí práce je příloha obsahující originální text a přeložený text - výsledek procesu překladu.