Tato práce je kritikou relativismu T. S. Kuhna a R. Rortyho, se kterým se především vznikající filozofie historiografie jen velice těžce vyrovnává. Jak říkat pravdu o dějinách a podobné práce, mě svou často chybnou argumentací inspirovaly k jinému druhu polemiky s relativismem. Kuhn se z tohoto pohledu jeví jako historik bez filozofické relevance. Pokusím se také ukázat na některé principiální nedostatky Rortyho relativismu. Principiální zde znamená, že je nelze odstranit a zároveň relativismus zachránit. Klíčové pro mou argumentaci je prokázání nekoherentnosti centrálních relativistických stanovisek. Relativismus je umožněn specifickou interpretací Quinova antireprezentacionalismu. Chci ve své práci ukázat, že tato verze antireprezentacionalismu není koherentní. Přijatelnou verzí antireprezentacionalismu je pro mne realismus Donalda Davidsona.Presented diploma thesis is a criticism of T. S. Kuhn's and R. Rorty's relativism. Especially rising philosophy of historiography very hardly face up to this term relativism. Similar works like ``Telling the Truth About History`` are for me not the right presentation and argumentation against relativism and these kind of works inspired me to do the another kind of controversy with relativism. Kuhn is, from this point of view, historian without philosopher relevancy. Then I tried to refer to some fundamental inadequacies of a Rorty's relativism. Fundamental means, that is not possible to remove these inadequacies and simultaneously save the relativism. Demonstration of an incoherent central relativism approaches is for my argumentation crucial. Relativism is enabled by specific interpretation of Quine's antirepresentacionalism. In my work I want to demonstrate, that this version of antirepresentacionalism is not coherent. Donald Davidson´s realism is for me an acceptable version of antirepresentacionalism.