Diplomová práce sleduje problematiku magického realizmu jako specifické tendence v prozaickém díle tří současných polských autorů - Olgy Tokarczuk, Magdaleny Tulli a Andrzeje Stasiuka. V první části práce jsem popsala situaci v polské literatuře a kultuře osmdesátých a devadesátých let 20. století. Některá z děl představitelů nové generace prozaiků jsou považována za díla magického realizmu. Cílem práce tedy bylo ukázat tuto skutečnost na příkladech. Analýze děl tří polských prozaiků předchází kapitola o magickém realizmu, v níž se snažím předložit složitou a mnohovrstevnou historii termínu a nejasnost definic, s jakými se setkáváme v textech jak hispanoamerických, tak polských či českých literárních teoretiků. Samotná analýza se opírá o sedm charakteristických rysů děl magického realizmu, které představil Seymour Menton v knize Historia verdadera del realismo mágico.The thesis studies problems of magic realism as specific tendencies in the works of three contemporary Polish authors - Olga Tokarczuk, Magdalena Tulli and Andrzej Stasiuk. In the first part I describe situation in Polish literature and culture in the 80´s and 90´s of the 20th century. Some of their works are considered to be magic realistic. The aim of the work was to present this situation on examples. Before I started to analyze the works of three Polish writers I wrote a chapter about magic realism where I tried to introduce complicated and multicoloured history of the term "magic realism" and the opacity of definitions that we meet with in texts of Hispano-American, Polish and Czech literary theoreticians. The analysis itself relies on seven characteristic signs in the works of magic realism that were introduced by Seymour Menton in the book Historia verdadera del realismo mágico.