Lhostejnost k projevům násilí, která je podle zjištěných názorů dosti častá a to jak mezi učiteli, tak trenéry a rodiči, nenavozuje optimální stav, který by mohl vést k pozitivním změnám v obecném nárustu projevů násilí mezi mládeží. Nelze proto spoléhat na názor, že pohybová aktivita, ať již v podobě pravidelné sportovní aktivity s vyústěním do účasti v soutěžích, se žáky, kteří byli angažováni pouze ve školní tělesné výchově.