Autorka ve své práci konstatuje, že motorické učení je velmi často rezebíráno v detailech, je redukováno jen do kognitivního, kybernetického a biomechanického hlediska. Pak je tento rezebraný proces obyčejně transformován do základní školní tělesné výchovy.Učitelé se tak více koncetrují na motorický dril, perfektní styl a techniku. Tak nebo onak nácvik motorických schopností se rozvíjí paralelně se sociálním učením a se změnou chování. Tento projekt se zabývá postoji k základní a aplikované tělesné výchově, dále pak detaily sportovní socializace, potřebou pokroku a také úrovní získaných dovedností.Projekt chce vyřešit základní problém - jestli jsme vůbec schopni ovlivnit postoje k tělesné výchově v rodinách nebo centrech mentálně postižených tak, aby se nízký potenciál neschopnosti mohl rozvíjet již od ranného dětství, a jestli tak v budoucnu připravíme lepší podmínky pro rozvoj motorického učení.