Tato dizertační práce se zaměřuje na zlepšení diagnostiky a léčby traumatického poškození mozku (TBI) prostřednictvím zkoumání biomarkerů a chirurgických technik. Práce je rozdělena na tři hlavní části. První část se věnuje proteinu S100B, který je nejvíce prozkoumaným biomarkerem, a jeho vlivu jako prediktoru klinického stavu u pacientů s kraniocerebrálními traumaty. Druhá část porovnává biomarkery GFAP a UCH-L1, zkoumá jejich diagnostický potenciál a schopnost zlepšit stratifikaci pacientů podle závažnosti poranění. Třetí část se soustředí na srovnání výsledků dvou typů dekompresivní kraniektomie - s duroplastikou a bez ní - což je běžně používaný chirurgický výkon při léčbě TBI. Výsledky ukazují, že sledované biomarkery představují významný nástroj v klinické praxi, a dekompresivní kraniektomie bez duroplastiky může být efektivní alternativou bez zvýšení rizika komplikací.This dissertation focuses on improving the diagnosis and treatment of traumatic brain injury (TBI) through the investigation of biomarkers and surgical techniques. The work is divided into three main sections. The first section examines the protein S100B, the most extensively studied biomarker, and its role as a predictor of clinical outcomes in patients with craniocerebral trauma. The second section compares the biomarkers GFAP and UCH-L1, exploring their diagnostic potential and their ability to enhance patient stratification based on injury severity. The third section focuses on comparing the outcomes of two types of decompressive craniectomywith and without duraplastya commonly used surgical procedure in the treatment of TBI. The results indicate that the studied biomarkers are significant tools in clinical practice, and decompressive craniectomy without duraplasty may be an effective alternative without increasing the risk of complications.