Cílem diplomové práce je analyzovat kritická místa výuky vzdělávacího oboru Výchova k občanství na 2. stupni základních škol z pohledu žáků. Práce vychází z předpokladu, že ve stávajícím pedagogickém výzkumu převládala perspektiva učitelů, zatímco hlas žáků zůstával upozaděn. Teoretická část se věnuje vymezení pojmu Výchova k občanství, jejímu pojetí v kurikulárních dokumentech a srovnání s přístupy v zahraničí. Empirická část je založena na kvantitativním výzkumu realizovaném prostřednictvím dotazníkového šetření, do něhož se zapojilo 147 respondentů z pěti základních škol. Výzkum zjišťoval, která témata žáci považují za nejobtížnější a nejsnadnější, jaké uvádějí důvody svého vnímání a co by jim pomohlo obtížným tématům lépe porozumět. Součástí výzkumu bylo také hodnocení atraktivity předmětu ve srovnání s jinými školními obory.The aim of the thesis is to analyze the critical points of teaching of Civic education at the second level of primary schools from the point of view of pupils. The thesis is based on the assumption that in existing pedagogical research the teachers' perspective has prevailed, while the pupils' voice has been neglected. The theoretical part is devoted to the definition of the concept of Civic education, its conception in curriculum documents and comparison with approaches abroad. The empirical part is based on quantitative research conducted through a questionnaire survey involving 147 respondents from five primary schools. The research investigated which topics pupils perceived as the most difficult and easiest, what reasons they gave for their perceptions and what would help them understand difficult topics better. The research also included an assessment of the attractiveness of the subject compared to other school subjects.