Úvod: Cévní mozková příhoda (CMP) celosvětově představuje hlavní příčinu dlouhodobé invalidity a úmrtí. Mezi nejčastější následky CMP se řadí porucha chůze, která ovlivňuje funkční hybnost a vede k pádům. Pro pacienty je tedy zásadním cílem v terapii obnova co možná nejvíce fyziologické chůze. Analýza chůze představuje důležitý nástroj pro rozklíčování změněných vzorců chůze vzniklých v souvislosti např. v důsledku neurologických či ortopedických onemocnění. Cíl: Identifikovat ve kterých konkrétních parametrech se liší chůze u pacientů v časném subakutním stádiu CMP a chůze zdravých jedinců. Dílčími cíli bylo identifikovat další rozdíly na podkladě klinických vyšetření. Metodika: Studie se zúčastnilo celkem 43 probandů. Experimentální skupinu reprezentovalo 23 pacientů po CMP v časné subakutní fázi onemocnění (věk 69,57 ? 7,96 let, muži : ženy = 1 : 1,3) a kontrolní skupina obsahovala zdravé probandy (věk 55,7 ? 5,81 let, muži : ženy = 1 : 1). Obě skupiny se zúčastnily klinického hodnocení chůze pomocí testů Functional Ambulation Category (FAC), 10 Meter Walk Test (10MWT) v pohodlné rychlosti a v maximální rychlosti (10MWTmax), Timed Up and Go test (TUG) v klasické verzi a s kognitivním úkolem (TUGkog) a Fugl-Meyer Assessment Lower Extremity (FMA-LE). Chůzový vzor byl hodnocen navíc i pomocí tlakové plošiny zabudované v chodícím páse Zebris. Všechny testy byly hodnoceny na hladině statistické významnosti p = 0,05. U dat byla nejprve ověřena jejich normalita pomocí Shapiro-Wilkova testu normality (pro normální rozložení dat p>0,05, pro data která nemají normální rozložení p<0,05). Při ověřování hypotéz byly zvoleny testy: parametrický nepárový t-test u dat s normálním rozložením a Mann-Whitney U test pro data, která nemají normální rozložení. Výsledky: Signifikantní rozdíl v rychlosti chůze mezi pacienty po CMP a zdravými probandy ukazují výsledky klinických testů chůze. Jednotlivé testované domény z vyšetření senzomotoriky, kromě oblasti J. bolesti, také vyšly významně. Prokazatelný rozdíl vyšel i při vyšetření subjektivně zvolené rychlosti pomocí tlakové plošiny zabudované v chodícím páse Zebris, a stejně tak i ostatní časoprostorové parametry chůze zkoumané pomocí této plošiny. Závěr: Pohybový deficit se neobjevuje pouze v chůzi jako takové, ale je přítomný i v dalších parametrech chůze, na které je třeba následně konkrétně zaměřit terapii, pro požadované zlepšení celkové chůze. Pacienti po CMP vykazují na rozdíl od zdravých probandů zhoršené časoprostorové parametry chůze. Pacienti si rovněž subjektivně volí pomalejší rychlost, potřebují k chůzi pomůcky a hůře při chůzi zvládají kognitivní úkol. Zhoršené parametry chůze v určitých aspektech souvisejí se signifikantním senzomotorickým deficitem na paretické dolní končetině u pacientů po CMP. Tyto pilotní výsledky poukazují na to, jak je možné specifičtěji cílit rehabilitační strategie u pacientů po CMP.Introduction: Stroke is the leading cause of long-term disability and death worldwide. The most common consequence of stroke is gait disturbance, which affects functional mobility and leads to falls. Thus, restoring as much physiological walking as possible is an essential goal in therapy for patients. Gait analysis is an important tool for distinguishing altered gait patterns resulting from, for example, neurological or orthopaedic diseases. Objective: Identify in which specific parameters the gait of patients in the early subacute stage of stroke differs from that of healthy subjects. The sub-objective were to identify further differences based on clinical examinations. Methods: A total of 43 probands participated in the study. The experimental group consisted of 23 patients after stroke in the early subacute phase of the disease (age 69.57 ? 7.96 years, male : female = 1 : 1.3) and the control group consisted of healthy probands (age 55.7 ? 5.81 years, male : female = 1 : 1). Both groups participated in a clinical gait assessment using the Functional Ambulation Category (FAC), 10 Meter Walk Test (10MWT) at a comfortable speed and maximum speed (10MWTmax), Timed Up and Go test (TUG) in the classic version and with a cognitive task (TUGkog), and the Fugl-Meyer Assessment Lower Extremity (FMA-LE). Additionally, gait pattern was assessed using a pressure platform built into the Zebris walking belt. All tests were evaluated at a statistical significance level of p = 0.05. The data were first tested for normality using the Shapiro-Wilk normality test (p>0.05 for normally distributed data, p<0.05 for non-normally distributed data). For hypothesis testing, the following tests were chosen: parametric unpaired t-test for normally distributed data and Mann-Whitney U test for data that do not have a normal distribution. Results: A significant difference in walking speed between stroke patients and healthy probands is shown by the results of clinical gait tests. The individual domains tested from the sensorimotor examination, except for the J. pain domain, also came out significantly. A demonstrable difference also came out in the examination of subjectively chosen speed using the pressure platform built into the Zebris walking belt, as did the other spatiotemporal gait parameters examined using this platform. Conclusion: The movement deficit is not only present in gait per se, but is also present in other gait parameters that need to be specifically targeted for the desired improvement in overall gait. In contrast to healthy probands, patients after stroke show impaired spatiotemporal gait parameters. Patients also subjectively choose a slower speed, need aids to walk, and have a poorer cognitive task performance during walking. Impaired gait parameters in certain aspects are related to a significant sensorimotor deficit in the paretic lower limb in patients after stroke. These pilot results highlight how rehabilitation strategies can be more specifically targeted in patients after stroke.