Lidská bytost může porozumět tomu, jak společnost zavazuje jednotlivce pouze tehdy, když pronikne za nános "společenských zvyků" až na úroveň života, jenž ovšem není totožný s fungováním organismu, ani s typickým všedním trávením života, neboť je něčím víc. Hledá se život, jehož jsou lidské společnosti, ale rovněž lidský druh jako takový, pouhé projevy. Život pro Bergsona není výsledkem fyzikálně-chemických reakcí ani náhodným výběrem živočišných a rostlinných druhů, nýbrž tvořivým vývojem neseným zevnitř. Nejdůležitějším rysem životního děje je požadavek pohybu vpřed, pověstný "životní elán", díky němuž lze hovořit o skoku od statického k dynamickému. Daný elán koresponduje s potřebou šířit se, proto s ním souzní osobní morálka některých jedinců. Morální život obklopují nejenom požadavky společenské existence a tlaky, které na nás vyvíjí, ale i atmosféra náboženské a mystické zkušenosti s touhou po sjednocení s Bohem a jeho láskou. Morálka nemůže existovat bez dvojího kontextu. Současně se z dvojího kontextu skládá morálka samotná... Představitel filozofie života osobitě interpretuje to, co lze charakterizovat jako lidskou kulturu.Významný francouzský filozof se pokouší proniknout ke zdroji života - metafyzického fenoménu, který překračuje soubor funkcí vykonávaných ve všedním světě.