Největší z ruských malířů realistů z 2. poloviny 19. století podal ve své autobiografické vzpomínkové knize nejen doklad o svém vynikajícím beletristickém nadání, ale vytvořil i literární portréty pokrokových představitelů tehdejšího ruského kulturního a uměleckého života (Kramskoj, Stasov, Antokolskij, Semiradskij, Kuindži, Serov, Solovev, Garšin, Maximov, Tolstoj). Zachytil tak - zejména ve vzpomínkách na Stasova a Kramského - rozhodující období jejich boje za národní, svébytné, realistické ruské umění. Celou knihu pak prostupuje umělcovo nadšení nad silou národního ducha, talentovaností a mravní krásou ruského lidu.