Předložená práce "Jiří Vícha - exercitátor a básník, osobnost umlčené církve" nabízí pohled do života a díla kapucína Jiřího Víchy (1923-1997), který byl vězněm komunismu, duchovním doprovázejícím a exercitátorem, farářem ve Fulneku i autorem jediné básnické sbírky (4. kapitola). Rozvinul nepublikovanou spirituální teologii, když dával duchovní cvičení a spolupracoval s představenými ženských řeholí na obnově zasvěceného života. nasadil se v tom zejména při pomoci ctihodné služebnici Boží Matce Vojtěše Hasmandové (2. kapitola). V duchovních cvičeních pro vícero ženských kongregací uvažoval Vícha o duchovním dědictví sv. Františka, o blahoslavenstvích, o kontemplativní modlitbě (hlavně oné afektivní podle Bonaventurova učení), o mariologii. Jeho vlastním tématem, do hloubky rozvinutým, byla spiritualita kříže. Spiritualita následování Ukřižovaného může být autentická za podmínky sestoupení do hlubiny kříže s Ježíšem opuštěným od Otce (3. kapitola). Někteří literární kritikové vnímali Víchovu poezii jako "duchovně cudnou" a průzračnou. Všímáme si proto některých jednotlivých básní nebo motivů přítomných v jeho díle: františkánského rozměru a liturgického roku skrytého v motivu ticha, rány, bolesti, kříže a Bolestné Matky. Autorovy verše místy srovnáváme s dílem jiných básníků, hlavně českých autorů spirituálně laděné poezie (4. kapitola).The present thesis "Jiří Vícha: Retreat Director and Poet, a Personality of the Silenced Church", offers an insight into the life and works of the Capuchin Jiří Vícha (1923-1997). He was imprisoned under communism, a spiritual and retreat director, parish priest in Fulnek and author of a unique collection of poems (Chapter 4). He developed his unpublished spiritual theology in the context of spiritual exercises and collaboration with the superiors of women's religious orders in the renewal of consecrated life. He collaborated especially with Venerable Mother Vojtěcha Hasmandová (Chapter 2). In the retreats offered to other women's religious orders Vícha reflects Saint Francis' spiritual heritage, the beatitudes, contemplative prayer (especially affective prayer according to St. Bonaventure) and Mariology. Primarily the spirituality of the cross is his own topic, which he elaborated in depth. The spirituality of the following of the Crucified can be authentic only of one descends into the depths of the cross with Jesus, abandoned by the Father (Chapter 3). Some literary critics perceived Vícha's poetry as "spiritually chaste" and crystal-clear. We observe some of his poems and motifs present in his work: the Franciscan dimension and the liturgical year hidden inside the motif of silence, wound, cross, pain and Mary by the cross. The author's verse is sometimes compared with the work of other poets, mainly the Czech authors of spiritual poetry (Chapter 4).