V pastorálně-teologické práci autor hledá, jak má církev (a konkrétně brněnská diecé-ze) reagovat na velké změny, kterými prochází celá společnost ve všech oblastech (papež František používá pojem změna epochy), ale zvláště na slabost svého svědectví. Autor se ptá, zda nejlepší odpovědí může být synodální obnova církve. Synodalitu v souladu s do-kumentem Mezinárodní teologické komise Synodalita v životě a poslání církve představuje jako bytí církví Pána, který z ní tvoří společenství všech členů Božího lidu, povolaného k misii svědčit všem lidem, aby společně putovali ke spáse. Práce ukazuje synodalitu jako něco, co bylo v církvi přítomné už od počátku a k čemu církev znovu nasměroval 2. vatikánský koncil, ale zároveň jako kon-cept, který se do světové teologie dostává až v posledních desetiletích (do české až v posledních letech). Magisterium papeže Františka tento eklesiologický koncept postupně přijalo svojí teologií i praxí jako základ pro reformu církve. Následně práce rozlišuje a navrhuje pastorační imperativy a cesty k synodální obnově brněnské diecéze: jednak konverzi ke zdravé spiritualitě všech členů Božího lidu, která je vede nejen ke spojení s Pánem, ale také ke zralému přijetí obdarování ostatních a k reálné-mu společenství mezi sebou navzájem; jednak tvoření širšího společenství s ostatními křesťany a společností; dále obnovu misie ke všem lidem; a konečně synodální obnovu nástrojů participace a komunitního rozlišování všech členů Božího lidu podle jejich služeb (rozvíjení synody, diecézní rady, děkanské struktury, farní rady).In this pastoral-theological work, the author is searching for how the Church (con-cretely the Diocese of Brno) should respond to big changes, touching all areas of society (Pope Francis is using the term Change of Epoch), and especially to the weakness of its testimony. The author asks whether a synodal renewal can be a good answer. In accordance with the document The Synodality in the life and mission of the Church of the International Theological Com-mission, the synodality is shown to be something present since the beginning of the Church and something to which the Second Vatican Council directed the Church again. However, it is a concept that has not been received to the theological reflection until last few decades (among Czech theologians, not until recent years). The Magisterium of Pope Francis re-ceived it by its theology and praxis step by step as a ground for the Church's reform. The aim of the theses is to discern and suggest pastoral imperatives and ways for the synodal renewal of the Brno diocese: conversion to a healthy spirituality of all members of the People of God that leads them not only to the union with the Lord, but also to a mature reception of the gifts of others and to real communion among them; opening a broader fel-lowship with other Christians and society; renewal of the mission to all the people; synodal renewal of the participative organs and communal discernment (development of the Synod, the diocesan councils, regional pastoral structures, parish councils).