Námětem této práce je aktivizace lidí bez domova. Výzkum probíhal v Domovech pro osoby se sníženou soběstačností na Charitě Olomouc. Cílem bylo navrhnout možnou podobu aktivizačního programu pro danou populaci, tedy zejména seniory a hendikepované se zkušeností bezdomovectví. Design výzkumu je postaven na principu formativní kvalitativní evaluace, k analýze dat byla použita metoda zakotvené teorie. Rozhovory poskytlo 11 klientů a 6 zaměstnanců. Data byla doplněna tíž zúčastněným pozorováním. Z výsledků vyplývá, že osoby bez domova se sníženou soběstačností limitují zejména fyzické hendikepy, obavy ze selhání a rezignace. Mají však zároveň pestré spektrum zájmů a vnitřní zdrojů a jsou ochotni zkoušet nové věci, pokud je jim poskytnuta dostatečná podpora. V postojích zaměstnanců se objevuje frustrace z nedostatku času pro aktivizaci a z nedostatečné odezvy klientů na jejich snahy. Během analýzy byl identifikován rozpor mezi zaměstnanci a klienty v názoru na seberealizaci, a to z důvodu věkového a statusového rozdílu. V závěrečném doporučení navrhuji implementaci dlouhodobých a soustavných činností namísto jednorázových akcí, zkoumání reálných potřeb klientů a vedení k jejich samostanému naplňování a též zintezivnění spolupráce s dobrovolníky a stážisty.The subject of this thesis is project of leisure activities for homeless people. The research was conducted in the Shelters for Homeless with Reduced Self-Sufficiency at the Olomouc Charity. The aim was to propose a possible form of leisure programme for the population of elderly and disabled people with experience of homelessness. The research design is based on the formative qualitative evaluation and for data analysis was used method of grounded theory. Data were collected from 11 clients and 6 staff members. The findings show that homeless people with reduced self-sufficiency are mainly limited by physical disabilities, fear of failure and resignation. However, they also have a wide range of interests and internal resources and are willing to try new things if given sufficient support. Staff attitudes reflect frustration at the lack of time for activation and the lack of response from clients to their efforts. The analysis identified a discrepancy between staff and clients in their views of self-realisation due to differences in age and status. The final recommendation suggests the implementation of long-term and continuous activities instead of one-time events due to intensifying cooperation with volunteers and interns. Also exploring the real needs of clients and guiding them towards self-realisation.