Disertační práce je reakcí na současnou popularitu Carla Schmitta, nacistického právníka a politického teoretika, kterého mnozí komentátoři na pravici i na levici označují za možná vůbec nejpronikavějšího kritika liberalismu. Tvrdím, že Schmittovy často neutrálně vyhlížející analýzy jsou ve skutečnosti natolik prostoupené jeho zavrženíhodnými normativními cíli, že je nelze využívat způsobem, jenž by nebyl nebezpečný pro demokracii. Metodologie interpretační části má nejblíže k tzv. cambridgeské škole intelektuální historie, jež se snaží vykládat texty v kontextu jejich vzniku. Většina práce je však politicko-teoretická: pokouším se identifikovat, rozebrat a vyvrátit jednotlivé Schmittovy argumenty. V tomto směru vycházím především z prací Philipa Pettita a Jana-Wernera Müllera (u nichž jsem studoval během stáže na Princeton University a s nimiž jsem koncept práce konzultoval). Ukazuji také, že např. levicovým autoritářským populismem či krajně pravicovými ideology putinovského Ruska byl Schmitt využit přesně k těm účelům, před nimiž se snažím varovat.The dissertation reacts to the current popularity of Carl Schmitt, a Nazi jurist and political theorist whom many commentators on the right as well as on the left have seen as perhaps the most penetrating critic of liberalism. I claim that Schmitt's often seemingly neutral analyses are, in fact, loaded with his deplorable normative aims to the extent that they cannot be used in a way unharmful to democracy. The methodology of the interpretative part is closest to that of the so-called Cambridge School of intellectual history which seeks to interpret texts in the context of their origin. The bulk of the work, however, is political-theoretical. I try to identify, engage, and dispute Schmitt's arguments. In this regard, my approach builds mainly on the works of Philip Pettit and Jan-Werner Müller (who were both my teachers during my research stay at Princeton University and with whom I have consulted the concept of my thesis). I also show how Schmitt has already been used by, for example, the left-wing authoritarian populism or the far-right ideologues of Putin's Russia for exactly the aims I try to warn against.