Tato práce se zabývá potenciální proměnou parlamentního režimu ČR po zavedení přímé volby v roce 2013. Přímá volba zajišťuje prezidentovi mnohem silnější legitimitu, navíc jiné povahy, která je více spojen s aktivním výkonem politiky. Po jejím zavedení se dá očekávat nárůst prezidentovi pozice v ústavním režimu na úkor parlamentu. Pro určení možného přechodu ČR k poloprezidencialismu byla provedena diachronní komparativní analýza, která se zabývala pravomocemi prezidenta jmenovat předsedu vlády a jednotlivé ministry. Součástí analýzy jsou tři bývalí čeští prezidenti Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Analýza ukazuje intenzivnější vystupování proti vůli parlamentu v období prezidentství Miloše Zemana než u jeho nepřímo zvolených předchůdců. Během prezidentství prvního, přímo zvoleného prezidenta, jsme se setkali s prezidentskou vládou i prezidentským vetem směrem ke kandidátům na ministry. Nicméně i přes nárůst aktivity prezidenta nemůžeme hovořit o přechodu České republiky k poloprezidentskému režimu. Kvůli nedostatečným ústavním změnám prezident nedisponuje pravomocemi, které by ho opravňovali vládnout. Veškerá aktivita přímo zvoleného prezidenta je negativního typu (nedodržování ústavy, nekonání atd.), což je neslučitelné s povahou poloprezidentského režimu. V poloprezidentském režimu prezident musí být schopen svou moc vykonávat pozitivně. Analýza zjišťuje, že zavedení přímé volby prezidenta nevede k přechodu českého parlamentního režimu v režim poloprezidentský. Česká republika je stále parlamentním režimem a zavedení přímé volby tento režim pouze deformujeThis thesis examines the potential transformation of the Czech parliamentary regime after the introduction of direct elections in 2013. Since direct election provides the president with a much stronger legitimacy in addition to a different nature that is more associated with active performance, one can expect an increase in the president's position in the constitutional regime at the expense of parliament after its introduction. In order to determine the possible transition of the country to semi-presidentialism, a diachronic comparative analysis was carried out to examine the powers of the president to appoint the prime minister and individual ministers. The analysis included three former Czech presidents, Václav Havel, Václav Klaus and Miloš Zeman. The analysis shows a more intense opposition to the will of the parliament during the presidency of Miloš Zeman than that of his indirectly elected predecessors. During the presidency of the first directly elected president, we encountered both a presidential government and a presidential veto of ministerial candidates. However, despite the increase in presidential activity, we cannot speak of a transition of the Czech Republic to a semi-presidential regime. Due to the lack of constitutional changes, the president does not have the powers that would entitle him to govern. All the activity of the directly elected President is of a negative type (non-compliance with the Constitution, inaction, etc.), which is incompatible with the nature of a semi-presidential regime. In a semi-presidential regime, the president must be able to exercise his power in a positive manner. The analysis finds that the introduction of direct election of the President does not lead to a transition of the Czech parliamentary regime to a semi-presidential regime. The Czech Republic is still a parliamentary regime and the introduction of direct elections only distorts this regime.