Předkládaná disertační práce se zabývá vývojem soteriologických témat v životě a díle Maxmiliána M. Kolbeho v letech 1919-1941, tj. v době rozvoje apoštolátu, završenou jeho victima charitatis 14. 8. v Osvětimi. Maxmiliánův život je duchovně čten pomocí metod spirituální teologie se zaměřením na dvě soteriologické dynamiky: (1) jak se v něm naplňoval Boží úradek spásy a (2) jak Maxmilián s tímto úradkem spolupracoval. Duchovní četba jeho života je, podle principu agitur sequitur esse, následována podrobnou analýzou jeho díla (korespondence, duchovních deníků, pamětí, článků, ale i svědectví o něm), které je nejprve sledováno chronologicky, a poté/přitom ze soteriologické perspektivy. Nejdůležitější jednotlivá (ale vzájemně propojená) témata, která při analýze vyvstala, jsou následně uspořádána v slovníku pojmů způsobem, který zohledňuje jak jednotlivá období v Maxmiliánově životě, tak i to, že spása je vztahová záležitost. Tím je možné spatřit nejen vývoj daných témat, ale i vývoj Maxmiliánův, který vedl k plnému vztahovému rozvinutí jeho křestního potenciálu, a to (1) prostřednictvím rostoucího a stále více bezvýhradného odevzdávání se Bohu skrze Neposkvrněnou a (2) s tím související stále plnější a uvědomělejší spoluprací s Bohem a Neposkvrněnou na svém vlastním díle spásy a spásy svých bratří a sester. Maxmiliánovo srdce tak stále více srůstá v jedno se Srdci, která tolik miloval a která byla středem jeho úsilí, tj. s Neposkvrněným Srdcem Mariiným a skrze ně s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým, a ke konci jeho života se mu otvírá i hlavní tajemství naší spásy, Nejsvětější Trojice.This dissertation treats the development of soteriological themes in the life and work of Maximilian M. Kolbe in the years 1919-1941, i.e. in the period of the development of his apostolic work, fulfilled by his victima charitatis on 14 August in Auschwitz. Maximilian's life is read spiritually with a focus on two soteriological dynamics: (1) how God's plan of salvation was incarnated in him and (2) how Maximilian cooperated with this plan. The spiritual reading of his life, according to the principle agitur sequitur esse, is followed by a detailed analysis of his work (letters, spiritual diaries, memories, articles, but also testimonies about him). The work is first studied from a chronological point of view and consequently/simultaneously from a soteriological perspective. The most important individual, although interconnected, themes) that surfaced during the analysis are subsequently arranged in a "dictionary" of concepts in a way that considers individual periods of Maximilian's life as well as a certain inner logic, based on the principle that salvation is a matter of relationships. Thus, it is possible to see not only the development of the themes, but also Maximilian's own development, which led to the unfolding of a full relationship of baptismal potential through (1) continuous unlimited dedication/consecration to God through Mary Immaculate and thus (2) to a fuller and more conscious cooperation with God and Mary Immaculate in working on his own salvation and that of his brothers and sisters. Maximilian's heart becomes more and more one with the hearts that he loved so much, i. e. the Immaculate Heart of the Virgin Mary and the Most Sacred Heart of Jesus, and hat were the center of his efforts; thus, at the end of his life, the main mystery of our salvation in the Holy Trinity opens up to him.