Tato práce se zaměřuje na rozdíly v digitální komunikaci u dětí s diagnostikovanou poruchou autistického spektra a u dětí bez této diagnózy. Cílem bylo zjistit, jak děti s PAS používají a vnímají emotikony ve zprávách, protože tento efekt nebyl dříve zkoumán. Práce je inspirována předchozími studiemi, ale zohledňuje jiná specifika. Do studie se zapojilo 44 dětí s PAS ve věku 10-18 let a 82 neurotypických vrstevníků. Výsledky ukazují, že děti s PAS obecně nevnímají emotikony jako jednoznačnou výhodu pro pochopení záměru pisatele a ani samy je v psaní zpráv příliš nevyužívají. Ironii dokáží děti s PAS rozpoznat, nicméně to nijak nesouvisí s přítomností emotikonů a dokonce se zdá, že některé emotikony mohou být matoucí. Další zjištění se týkají použití ironie jako odpovědi a preference digitální komunikace. Závěrem lze konstatovat, že tato studie přináší nové poznatky o digitální komunikaci u dětí s PAS a přispívá k lepšímu porozumění tomuto tématu.This paper focuses on the differences in digital communication between children diagnosed with autism spectrum disorder and those without. The aim was to investigate how children with ASD use and perceive emoticons in messages, as this effect has not been previously investigated. The work is inspired by previous studies but takes into account different specificities. The study involved 44 children with ASD aged 10-18 years and 82 neurotypical peers. The results show that children with ASD generally do not perceive emoticons as a clear advantage for understanding the writer's intent, nor do they themselves make much use of them in message writing. Irony can be recognized by children with PAS, but this is not related to the presence of emoticons and even seems to suggest that some emoticons may be confusing. Other findings relate to the use of irony as a response and preference for digital communication. In conclusion, this study provides new insights into digital communication in children with PAS and contributes to a better understanding of this topic.